Bušením botou do stolu na Valném shromáždění OSN v roce 1960 se zapsal do historie diplomatických faux-pas. Do dějin 20. století ale vstoupil sovětský politik Nikita Chruščov, který se narodil před 120 lety 17. dubna, jako ten, co na sjezdu sovětských komunistů v únoru 1956 odhalil zločiny Josifa Stalina. V totalitním způsobu vlády si ale Chruščov se svým předchůdcem příliš nezadal a v roce 1962 přivedl svět na pokraj jaderné války.

Na podzim 1956 poslal Chruščov tanky do rozbouřeného Maďarska, kde nová pluralitní vláda vyhlásila i vystoupení z Varšavské smlouvy. Krvavé boje si tehdy vyžádaly přes 3000 životů. Se Západem sice Chruščov prosazoval "mírové soužití" (například v září 1959 jako první nejvyšší představitel SSSR navštívil USA), ale v roce 1962 záměrem umístit balistické rakety na Kubě málem proměnil studenou válku v horkou.

Největším přínosem Chruščovových reforem bylo propuštění statisíců politických vězňů, také se mírně zlepšila bytová situace v zemi a zvýšila se katastrofální životní úroveň zemědělců. Chruščov ale též mimo jiné zavedl trest smrti za "hospodářské zločiny", obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním.

Přesto je Chruščovova éra označována za mírnější ze "sovětských časů". Částečná obleva, jež v Sovětském svazu umožnila i vydání dříve nevydatelných knih (například Solženicyna), však skončila na podzim 1964, kdy byl Chruščov zbaven vedení ve straně i státu a začala tvrdá vláda Leonida Brežněva.

Zbytek života dožil Nikita Chruščov na venkovské chatě u Moskvy, zemřel 11. září 1971.