Od dětství sbíral Fanouš Vencálek snad všechno. Začalo to klukovskými známkami. Kdo by neznal ušmudlané sešity s nalepenými poklady. Později už vsouval ukořistěné přírůstky do alba a radoval se z　každé nové známky. Zaujaly jej především známky Belgického Konga, Francouzských a Britských kolonií. Kvůli překrásné osmiznámkové sérii smutečních známek Belgické královny Astrid, sbíral Belgii ještě na průmyslovce.

Fanouš ani neví, kdy jej filatelie přestala zajímat a kam se vůbec jeho sbírka poděla. Jako milovník historie, vrhnul se sběratel na numismatiku. Jenže ouvej! Tohle je jiný kafe. Sbírka stříbrných mincí leze do peněz. Přestal proto mince sbírat, studoval pouze literaturu a zajímal se o aukční katalogy. Od té doby ví, že v Hradci Králové byl hotel Černigov, kde se prováděly sběratelské aukce. Od těch dob má  také informaci, že město má ve znaku lva, třímajícího v rukou písmeno G. Porovnáváním výsledků aukcí  získal představu o cenách mincí. Provokoval tak prodavače v　numismatické prodejně, když radil zákazníkům.

Jednou okouněl v prodejně, když vtom babička vysypala ze šátku na pult hromadu stříbrných pamětních mincí. Byly to pamětní mince se Stalinem, Gottwaldem a mince k　výročí založení Karlovy univerzity. Tuctové zboží nominální ceny. Otázala se prodavače:

"Pane, mohl byste mi říct, jakou to má cenu?“ Neochotný pán zareagoval: "A chcete nám to prodat?“

"Ne, venku čeká pán. Chce to koupit, tak mám strach, aby mne neošidil.“ Najednou se pod hromadou tuctových mincí objevily čtyři stříbrné pamětní mince k výročí osvobození z roku 1955 a stříbrná mince ke Slovenskému národnímu povstání 1969. Byly to perly nebývalé ceny. Fanouš uchopil babičku za ramena, upozornil na cenné mince a oba pak vystoupili z prodejny svižným krokem. Za nimi se ozývaly nadávky prodavače. Šíbr venku koupil jen ty bezcenné kusy!

Po mincích se do hledáčku sběratele dostaly pohlednice. Fanouš vstoupil do spolku Orbis Pictus. Navštěvoval schůzky a bavil se licitováním kupujících a přebíjením cen. Jednou zakoupil pohlednici velmi cizokrajnou a otrávil dva pány, když přeplatil kus o sedm padesát! Nakonec i jeho dost slušná sbírka vzala za své. Vyměnil ji za pět ročníků Protektorátní Kinorevue se šílencem, který ji pak zařadil mezi svých sedm milionů pohlednic!

Jako zdatný  "burzián“ se Fanouš specializoval na knihy. Za totality si vybudoval slušnou sbírku Foglarovek a časopisů Junák, Vpřed a Mladý hlasatel. Dětem sdělil, že za jedním regálem jeho knihovny je umístěno padesát tisíc! Vítězný listopad pak jeho sbírku znehodnotil. Celá sbírka tak má hodnotu několika opulentních večeří.

K　jaké sběratelské činnosti se upřít?

Těsně na sklonku totalitní nesvobody, stal se Fanouš soudcem z lidu. Seděl pak vedle soudce, také  v　taláru. Nudil se, nerozuměl ničemu a tvářil se že rozumí. Velmi se bavil souboji obhájců. Řvali na sebe, uráželi se a vyhrožovali si. Kolikrát museli být soudcem upozorněni na důstojnost soudní budovy. Fanouš jim uvěřil. Dožil se pak velkého rozčarování, když na chodbě spatřil oba nesmiřitelné advokáty v　družném rozhovoru s　rozmáchlými gesty a rozesmátými tvářemi.

Nejnovější sběratelská disciplína se zrodila právě při slavnostním aktu. Všichni noví soudci z lidu skládali slavnostní slib. Dělo se tak v　aule Okresního soudu se stupněním. Adepti byli usazeni na stupních a přicházeli po vyvolání dolů ke stolku. Tam  vlastním podpisem stvrdili nárok na nepatrnou odměnu. Fanouš podepsal a odebral se na své místo se slavnostní propisovačkou v　ruce.

Vtom se od stolku ozvalo: "Vraťte tužku prosím!“

Fanouš se vrátil ke stolku a za pozornosti celé auly pravil: "Nepovedlo se!“ Sklidil smích.

Pak mu to došlo. Bude si dělat sbírku pokoutně získaných tužek. Nebude ji rozšiřovat kupováním. To dokáže každý. Do sbírky umístí jenom tužku obdrženou zdarma jakýmkoliv způsobem. Budou zařazeny i tužky darované a reklamní. Za tím účelem bude v chodbě instalovat stěnu z polystyrénu.

Jako zámek Konopiště zdobí četná paroží, ulovená následníkem trůnu s popiskem, bude chodbu Fanouše Vencálka zdobit sbírka ukořistěných tužek. A stejně jako pod parožím je napsáno – Uloveno v Bad Ischel roku 1899, bude pod každou tužkou sdělení – Ukradeno v Brně roku 1985.

Sbírka bude ozdobou chodby rodinného domku a oslaví majitele Fanouše, stejně jako paroží oslavuje dodnes Františka Ferdinanda na Konopišti.