Já mám přes šedesát let a vždy jsem si přála být zdravá, dělala jsem pro to téměř vše. Dosáhla jsem i Zlaté Jánského plakety.  Ale život se mnou trochu zamávat, připravil mi překvapení a události, že jsem mnohdy nevěřila, že se z toho dostanu. Po stránce fyzické zlomené nohy a ruce, výrony, úrazy hlavy, brady, vyoperování slepého střeva, mandlí, několika metrů křečových žil, kýly břišní i tříselné, 40 let migréna, potraty, bolesti páteře, rakovina, ablace prsu. A z duševní oblasti rozvod, úmrtí manžela před několika lety, rakovina, během dvou let úmrtí tchána, tchýně, maminky, dvou tet, strýce, zavraždění kamarádů, péče o nemocného tatínka.

Na malou holku toho bylo dost. Ale snažila jsem se vždy ze situace něco vytěžit, obklopila jsem se dobrými lidmi, mou rodinou (dnes i vnoučaty), dávala si smysluplné cíle a s optimismem mně vrozeným vše překonávala.

Dnes nemám skoro žádný volný čas, pořád jsem někde v něčem zapojená. Dokonce studuji Univerzitu 3.věku FTVS v Praze, kam dojíždím až od Opavy. 

Je moc dobře, že se dnes stále více objevují organizace, které pomáhají lidem a zapojují do aktivit naši generaci. Pokud nám to zdraví dovolí, rádi se účastníme nejrůznějších kurzů a akcí a děláme si radost. Myslím, že s úsměvem a optimismem jde všechno lépe! Usmívejme se, sluší nám to! A je to zadarmo!