Byla to cesta dlouhá, trnitá, náročná na trpělivost, ale šťastně skončila. Knížka pohádek pro nejmenší, Pohádky pro Adélku, byly vydány letos v lednu.

Pohádky jsem milovala od dětství a mám je ráda stále. Vypravované před spaním, pohádky obrázkové a následně knížky pohádkové, filmové, divadelní. Není divu, že po čase, když jsem pracovala v knihovně, mě stále více pronásledovala myšlenka, napsat pohádky podle svých představ. Spojit lásku k přírodě s láskou ke knize. Ovšem, teď mně napadá, že pohádka o houbách vlastně chybí. Příroda je po všech stránkách inspirující zrovna tak, jako pohádkové postavy.

Pohádky se snaží ukázat především dětem, jak je důležité mít vztah k přírodě. Každá pohádka je spojena s jedním ročním obdobím a seznamuje s přírodou i knižním prostředím. Obsahuje přímou řeč, kterou mohou ti, kteří dětem čtou nahlas využít k otázkám i odpovědím.

Vyprávění začíná tím, jak malá holčička Adélka přijela k babičce na zotavenou. Aby se jí nestýskalo po mamince, začala jí babička vyprávět pohádky.

Pohádkové vyprávění je určeno nejen dětem, ale i dospělým, kteří mají rádi pohádky, které podporují dětskou fantazii, představivost, slovní zásobu a schopnost soustředění.

A zda pohádky obsahují, co slibují? Není nic jednoduššího, než si je nebo vnoučátkům přečíst. Přeji všem - alespoň doufám - příjemné zážitky.