Podařilo se mi celý život mít jako hlavní práci svého koníčka – sport a turistiku s mládeží ve školách. Od narození jsem bydlel v Praze-Podolí u Vyšehradu a chodil jsem jako dítě cvičit do Sokolovny,která stále funguje jako sportoviště těsně u Vltavy. Na střední škole jsem závodně sportoval ve volejbalu a judu. Sport a turistické cesty s rodiči mne tak nasměrovaly k povolání sportovního učitele.

Krásné  ale náročné studium

Po náročných talentových zkouškách jsem byl přijat na fakultu tělesné výchovy a sportu Karlovy Univerzity v Praze, kde jsme pak skládali obtížné teoretické zkoušky z anatomie lidského těla, biochemie, fyziologie a traumatologie. Další zajímavé předměty, které se zabývají pohybem lidského těla – biomechanika, antropomotorika a další související vědy. Pro aprobaci vyučování na středních školách bylo třeba složit zkoušky z pedagogiky, vývojové psychologie dětí a mládeže plus teorie vyučování – tzv.didaktiky. Vedle toho jsme museli splnit mnoho praktických zkoušek z různých sportů. Od plavání, skoků do vody až po lyžování a skoky na lyžích. (Jeden článek o skocích na lyžích jsem už tady na i60.cz napsal.) Ve sportovní gymnastice nás učil evropský medailista Dr. Jiří Kubička a společně s mým kamarádem Petrem jsme se jako dlouháni řadu měsíců trápili s obtížnými prvky na hrazdě. V tělocvičně jsme nechali pot i krev. Na hrazdě jsme si utrhli často mozoly na dlaních. Petr Vichnar jako tělocvikář-češtinář mne lákal do televize dělat také sportovního komentátora, ale raději jsem chtěl pracovat s mládeží. Nechtěl jsem, jako on, obětovat rodinný život o sobotách a nedělích televizi.

První zaměstnání v Praze

Po úspěšných státních zkouškách jsem nastoupil jako učitel na střední školu v Praze 9, která  měla v areálu maximální vybavení pro sport - vlastní plavecký bazén, atletickou dráhu, hřiště na házenou i kopanou. Nádherné velké tělocvičny a samostatnou velkou hernu pro stolní tenis ( ping-pong). V zimě jsme mohli levně jezdit se studenty lyžovat do několika podnikových chat v Krkonoších i Krušných horách. Vždy jsme si mohli  předstihem vybrat termín. Co víc jsme si mohli přát. Mládí mohlo vesele sportovat, i když někteří neměli  velký zájem. Byly to krásné časy plné sportu a turistiky. Většinou se nám podařilo na lyžích nadchnout pro krásu přírody  a hor i některé lenochy.

Třešničky na dortech roků

Každá práce má mnoho všedních dní, a pak ty mimořádné a slavnostní. Přiženil jsem se mimo Prahu do Ústí nad Labem a manželka lékařka mi s úsměvem vyčítala, že mám místo práce rekreaci. Jezdila se mnou na lyžařské kurzy jako oficiální zdravotník. Na jedné škole se sportovními třídami jsem učil budoucí modelku Terezu Maxovou, která měla ve škole její maminku jako učitelku. Na střední průmyslové škole jsme jezdili lyžovat nejen do Krkonoš, Jeseníků a Beskyd, ale na výběrové lyžařské zájezdy i do Rakouska a Itálie.  V fotosoutěži „Hledá se zima“ jsem zahlédl snímek z Monte Bondone a jezdili jsme každý rok na jiná místa – Monte Pora, Aprica atp. Také v létě se jezdilo na turistické kurzy nejen do Čech, ale i do Chorvatska, Itálie nebo Španělska k moři. Někdo si řekne – pěkná pohoda, ale musíte se starat o bezpečnost studentů na lyžích i v moři. Hlídat je, aby nedošlo k otravě alkoholem nebo jinými nebezpečnými látkami. Včera běžel v televizi starší film : Sněženky a machři“, kde jsou popisovány věrně situace na kurzech mimo školu.

Výhra v soutěži Coca-cola cup.

Blížilo se mistrovství Evropy v kopané v roce 2000, které  bylo pořádáno  současně v Holandsku a Belgii.  Firma Coca-cola vyhlásila propagační (promotion) akci pro střední školy, aby aktivizovala kreativní a sportovní schopnosti studentů v České republice. Měli jsme se přihlásit do soutěže s heslem povzbuzujícím české reprezentační družstvo a prezentovat  zajímavým způsobem vlastní školu a soutěžní družstva studentů. Natočil jsem videonahrávku jak kluci hrají kopanou a střílí penalty na branky jako Antonín Panenka. Jako tělocvikář a učitel výpočetní techniky jsem vytvořil jednoduchou webovou stránku, kde jsem představil naše dvě družstva. Výběrová komise v Praze měla pozvat 16 nejzajímavěji prezentovaných družstev na finále do Prahy. A povedlo se, že byla pozvána obě družstva z naší školy, která jsem přihlásil i přes tehdy nový internet.

Postup do Holandska

V Praze-Vršovicích na stadionu Bohemians 1905  byla družstva nalosována do dvou skupin po 8-mi a turnaj na malých hřištích na kopanou začal. Našim družstvům se dařilo a jedno postoupilo až do finále, kde podlehlo klukům ze sportovních tříd zaměřených na kopanou z Českých Budějovic. Jen vítěz ale získal jako cenu zájezd na utkání Mistrovství Evropy s ubytováním v amsterodamském hotelu. Naši kluci dostali sportovní tašky a dresy Coca-cola, krásné fotbalové míče a diplom za 2.místo. Měli jsme bojový název družstva – Vlčáci Ústečáci. A jeli jsme domů do Ústí zklamaně.

Druhé družstvo bylo o něco méně úspěšné a skončilo v semifinále turnaje. Přesto ale zvítězilo a získalo zájezd do Holandska díky druhému kritériu hodnocení zadaném Coca-colou. Každé družstvo muselo přivézt originály posledních vysvědčení ze školy. Byl vypočítán prospěchový průměr družstva a vítězem se stalo kupodivu naše družstvo s průměrným prospěchem 1,11 – Sestavil jsem skvělé družstvo z výborných studentů a za odměnu jsem s nimi jel na utkání Česká republika-Holandsko do Amsterodamu na týden. Ubytování v hotelech i stravování bylo součástí výhry.  Navštívili jsme i další města jako Haag a koupali jsme se i v chladném Severním moři. Od Coca-coly jsme dostali každý velké kapesné v tehdy holandských guldenech a vezl nás speciální autobus, kde s námi jeli i sportovní novináři. Ale to bych psal už příliš dlouhý příspěvek. Zájezd to byl nádherný a v duchu jsem si říkal, že mám opravdu hezké povolání. Byl jsem povolán, abych dělal práci s mladými lidmi.

Na stadionu Bohemians – v tzv. Ďolíčku nám pogratuloval i hrdina finále ME v kopané 1976 Antonín Panenka, který se s námi i vyfotografoval, jak můžete vidět ve fotogalerii.  Ceny nám předával herec Oldřich Vízner. Také jsme získali kompletní sportovní dresy a  tašky s reklamními ručníky Coca-cola. Navíc i kvalitní fotbalové míče pro školu. Byla to jedna z úspěšných akcí mé práce ve školství.

V současné době jsem sice už v důchodu, ale pracuji s mládeží jako placený kvalifikovaný trenér volejbalu v České Třebové. Jezdíme na utkání po celé republice a občas i do zahraničí.  Minulý rok získali naši mladší žáci titul mistrů České republiky ve volejbalu. Jako bývalý učitel výpočetní techniky se starám  také o webové stránky.

Sportu zdar a volejbalu zvlášť.  Hráči do sebe nekopou jako v kopané. Neperou se jako v hokeji.

To je moje práce, která mne těší i v důchodu.