Jak si po šedesátce získávat přátelé a pracovat na svém seberůstu

Můj svět Psychika

Jak si po šedesátce získávat přátelé a pracovat na svém seberůstu

Datum: 20. 3. 2020

Diskuze: 7

Jak si po šedesátce získávat přátelé a pracovat na svém seberůstu

Ilustrační foto: ingimage.com

Prožila jsem si od své padesátky deset těžkých let. Opustil mne po 26 letech můj partner, děti (3) už odešly z domova, měly svoje rodiny a já zůstala náhle tak sama, že mi připadal můj život úplně zbytečný.

Když jsem se po 5 letech konečně navracela do života s tím, že jsem už věděla, že mám i já svoji hodnotu, a poznávala nové přátelé, začala jsem ve svém věku lyžovat na sjezdovkách, lézt na skalách, přišla nejtěžší rána, jakou může matka zažít. Po návratu z krásné dovolené v Egyptě mi na letišti oznámili, že zemřel můj syn. Bylo mu 32 roků, byl zdravý, milý, hodný, měl tříletou holčičku.

Až potom jsem si uvědomila, jak jsem se zbytečně trápila kvůli muži, který si našel mladší partnerku. Jak to bylo v tu chvíli pro mne nepodstatné. Znovu jsem byla úplně na dně a musela jsem se těžko vracet zpět do života. Pomohla mi v tom moje vnučka Andulka, po synovi, který zemřel, její matka mi ji dala do výchovy rok po jeho smrti. Vychovávám ji dodnes, je jí už 12 let. Nádherné naplnění života. Jenže moje zdraví tím vším trápením nebylo dobré. Deprese, vysoký tlak, nakonec chřipka, že jsme ani nemohla vstát.

A pak přišla moje dcera s nabídkou bylinných produktů, českých, které mi pomohou. Pomohly, postavily mě na nohy. Od té doby spolupracuji s firmou, která tyto produkty vyrábí, poznala jsem spoustu úžasných lidí, přečetla úžasné knížky, myslím, že je ze mne jiný člověk s novou "rodinou". Pomáhám lidem ke zdraví, své rodině i svým blízkým. Opravdu smysluplná práce.

Příliš mnoho lidí obviňuje druhé z toho, co v jejich životě nefunguje. Svým blízkým dáváme za vinu nešťastný rodinný život. Svým nadřízeným dáváme za vinu své potíže v práci. Neznámým lidem na silnici dáváme vinu za svoji naštvanost. Může za to ten, ten nebo ten.
Svalovat vinu za momentální ubohost našeho života na druhé je věru smutný přístup k životu. Když to děláme, jenom si hrajeme na oběť. Protože když takhle žijeme, v podstatě říkáme, že není v naší moci vést svůj život.

Jediný způsob, jak pozvednout svůj život na vyšší úroveň, je jednat jako vůdce a vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Aby se můj život změnil, musím se změnit i já - v tom okamžiku vyrostete a projdete bránou, která Vás povede k Vašemu nejlepšímu životu. To Vám všem moc přeji. A. M.

| můj příběh | psychika

Autor: Anna Mikezová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

7 komentářů

Marie 00000 3.2.2022 12:40

Paní Pivcová to napsala za mě. Přesně tak - být vůdcem svého života a nevymlouvat na cokoliv a kohokoliv....

Věra Halátová 22.3.2020 08:35

Každý má nějaký osud a každý se s ním musí vyrovnat. Ale ne každý z toho udělá itinerář pro druhé. "Koukejte, jak jsem dobrá." "Být vůdcem", toto je divné slovní vyjádření. Takto strojeně a v klišé se vyjadřovala jedna žena, u které se rozvinula těžká duševní porucha.

Soňa Prachfeldová 21.3.2020 07:17

Výborně paní Aničko, tohle je smysluplné prožívání zivota. Ne každému se podaří po různých životních osobních tragédii se vzchopit. Kdo to dokáže, ví, že život za to stojí.

Jana Šenbergerová 20.3.2020 19:37

A tak to je. Jinak jsem na tom podobně jako Věra. Je na každém, aby si našel svůj smysl života, pokud nemá to štěstí, že se s vědomím svého smyslu života už narodí. Škoda, že často potřebujeme dostat od života nějakou nemilou "ťofku", než to pochopíme.

Věra Ježková 20.3.2020 12:33

Jednat jako vůdce nemám v povaze. Svůj život jsem vzala do svých rukou už dávno, i bez schopnosti velet (sobě i jiným).

Zuzana Pivcová 20.3.2020 12:07

Být vůdcem svého vlastního života je naprosto v pořádku, to není jako dirigovat ostatní. Kdo jiný by měl nést pravou zodpovědnost za uspořádání našich myšlenek, plánů i jednání, než my sami. Svalovat vinu za nezdar, nepochopení, na jiné včetně Boha nepomůže. Napsala jste to moc hezky. Kéž by víc lidí přistoupilo takto k životu.

Naděžda Špásová 20.3.2020 11:34

Jednat jako vůdce je možná dobré, ale ne každý to dokáže tak, aby to tomu druhému nevadilo. Já osobně vůdce moc nemusím. Bolest někdy člověka zocelí, ale někdy ho srazí na kolena a vstávání je hodně těžké.

Můj svět Psychika

Přísní a nároční sami k sobě. Nejsou šťastní ani úspěšní

Za půl roku zhubnu dvacet kilo. Za rok se naučím perfektně…

Jak si po šedesátce získávat přátelé a pracovat na svém seberůstu

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové