Indonésii v minulosti opakovaně těžce poškodily zdejší činné sopky. Tím nejničivějším výbuchem byla erupce sopky Tambora na indonéském ostrově Sumbawa v dubnu 1815, kdy přišlo o život 92 tisíc lidí. Druhou největší sopečnou katastrofou byl výbuch tří sopečných vrcholů Rakatu, Dananu a Paerbuwatanu na ostrově Krakatoa, který se odehrál před 130 lety, 26. srpna 1883.

Dvě třetiny ostrova zmizely pod hladinou

První větší erupce byly na ostrově Krakatoa zaznamenány už v květnu 1883, ale po pár dnech utichly. K další mohutné erupci došlo pak 24. srpna, kdy popel a sopečný prach dopadl až do vzdálenosti dvaceti kilometrů od výbuchu.

To nejhorší však mělo teprve nastat. Čtyři po sobě následující mohutné výbuchy, které začaly 26. srpna a skončily o den později v ranních a dopoledních hodinách, vyvolaly čtyři silné vlny cunami, které dosahovaly až třicetimetrové výšky. Vulkán vymrštil do ovzduší 25 tisíc metrů krychlových kamení a popela a dvě třetiny ostrova Krakatoa zcela zmizely pod mořskou hladinou.

Při tragédii zahynulo 36 tisíc lidí

Následky mohutné exploze, která svojí silou údajně šestadvacetkrát překonala sílu výbuchu vodíkové pumy, byly tragické. Zahynulo 36 tisíc lidí, 165 měst a vesnic bylo zcela zničeno a celá oblast se ponořila na dva a půl dne do naprosté tmy. Výbuchy bylo slyšet do vzdálenosti tří tisíc kilometrů, tedy například na pobřeží Austrálie. Podle vědců v jejich důsledku pokleslo na několik dalších desetiletí zvyšování hladiny moří a exploze také způsobily „chladící efekt“ na světové oceány, který přetrval až do 20. století.

Na několik let se také asi o 1,2 stupně Celsia snížila průměrná teplota na Zemi a v Evropě bylo možné v letech 1883 a 1884 spatřit zřetelně rudé západy Slunce. Údajně i proto je na slavném obrazu norského malíře Edvarda Muncha Křik z roku 1893 strašidelně rudé nebe, které Munch pozoroval, když si vyšel v zimě v Oslu na procházku s přáteli. Tragická událost inspirovala spisovatele Karla Čapka při psaní svého sci-fi románu Krakatit, který vyšel v roce 1924.

Nový vulkán měří přes 200 metrů

Od roku 1927 se na místě původní sopky začal formovat nový vulkán nazvaný Anak Krakatoa (Dítě Krakatoy), který se v současnosti tyčí do výšky přes 200 metrů nad mořem. Přestože je aktivní a v minulosti se několikrát „probudil“, ničivé síly své starší příbuzné zatím nedosáhl.

Jedna z největších přírodních katastrof v moderních dějinách byla také několikrát zpracována ve filmové podobě. V roce 1969 byl natočen americký dobrodružný film Krakatoa, na východ od Jávy a podle deníkových záznamů i rozhovorů s očitými svědky vzniklo televizní drama Poslední dny sopky Krakatoa (2006).