Bylo mi sedmnáct a ještě jsme neměli chatu. Chtěla jsem s partou kamarádů na čundr pod stan, ale maminka usoudila, že bych mohla utrpět mravní úhonu a naplánovala rodinnou dovolenou na Horní Bečvě, kde jsme v krásné velikánské dřevěnici měli pronajatý pokoj. 

Domácí staříčci byli moc hodní a přátelští lidé, kterým nevadilo blbnutí lufťáků v podnájmu. My lufťáci si tak mohli vychutnávat každé ráno čerstvě nadojené mléko s centimetrovou vrstvou smetany, koukat, jak se straka dojí, jak se krmí prase a fetovat vůni venkova při vysedávání v kadiboudě na okraji hnojistě. V  kuchyni měli krásná kachlová kamna a kolem lavice a tam se po večerech sešli všichni, domací i hoste a povídalo se o všeličem. Stařenka ještě u toho stihla utlouct máslo.  

Měli jsme tam s sebou mladičkou fenku českého teriéra jmenem Aranka. Jak někde něco bouchlo, byla šupem pod postelí, takže jako lovecký pes byla nepoužitelná, ale prohánět slepice na dvoře, to jí šlo báječně, ač měla přísný zákaz. Chodili jsme se s ní koupat na blízkou přehradu, do lesa na borůvky, nebo na houby. Museli jsme ji mít stále na vodítku. Co kdyby někde něco bouchlo a postel byla v nedohlednu, ale taky proto, že ráda prohnala cokoli, co se hýbalo. 

Jednoho dne vypukly žně. Všichni domácí se vydali na pole sklízet ručně obilí, maminka s tátou šli nakupovat a já se sestrou jsme se opalovali na travnatém dvorku a čekaly, co dobrého rodiče přinesou. Najednou na dvůr nacouval náklaďák a z korby vysypal hromadu uhlí - velkých briket. Utekly jsme před oblakem uhelného prachu, ale po chvíli se opět vystavily blahodárným slunečním paprskům. Z dřevěnice se o holi vyštrachala stařenka, která jediná už neměla sílu na žně, ale troufla si na tu obrovskou hromadu briket a jednu po druhé se pokoušela házet okýnkem pod střechu do šopy. Na to se nedalo koukat, a tak jsme se sestrou vzaly lopaty a kolečka a než se domácí vrátili z pole, bylo už uhlí skoro všechno schované. Za odměnu jsme od stařenky dostaly velkou plechovku domácího uzeného masa. Šli jsme se okoupat do přehrady a to uzené si daly k večeři. Byla to ohromná dobrota. Nesnědli jsme všechno, nechaly jsme na stole otevřenou plechovku pro rodiče, kteří jako každý večer klábosili dole v kuchyni, ale my měli se ségrou na ten večer naplánovanou taneční zábavu s vnoučkem od stařenky - statným sympatickým junákem.

Bavili jsme se náramně a vrátili se samozřejmě pozdě a očekávali držkovou. Plížili jsme se potichu do postele v blahové naději, že nebudeme odhaleni. Najednou se do ticha ozvalo psí chlemtání vody a z maminčiny postele..."no teď má potvora žízeň, sežrala nám všechno to uzený"... a to nás tak rozesmálo, že i tatínek přestal chrápat a smál se s námi.

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.