Po vzdoru rozlobených Plzeňanů proti měnové reformě 1. června 1953 si komunističtí aparátčíci poprvé od svého nástupu velmi silně uvědomili, že jejich režim je závislý také na nějaké sociální stabilitě. A že některá ta jejich opatření dávají záminku k nepokojům širších rozměrů. Protesty v Plzni a dalších městech před sedmdesáti lety byly prvními masovými projevy nesouhlasu s tehdejším režimem.

„Proto se po celá 50. léta ceny výhradně snižovaly. Během těchto let se to stalo asi devětkrát a první zlevnění přišlo už koncem roku 1953,“ vzpomíná Jakub Šlouf ze Státního oblastního archivu Praha. „Někteří autoři dokonce popisují, že když v roce 1956 probíhal v Maďarsku puč proti komunismu, tak v Čechách došlo opět ke snížení cen,“ uvedl.

Po měnové reformě zavládl v Plzni velký represivní tlak. Následovaly trestní i pracovní postihy stovek účastníků, šlo doslova o mstu za demonstrace. Ve Škodovce, v jejíchž dílnách 1. června ráno vzpoura začala, bylo asi 1400 pracovníků postiženo mimosoudně, tedy pracovní a odborovou cestou. Byli přeřazeni na horší práce, byla jim odňata dovolená, odmítali jim dávat posudky pro děti do škol a odnímaly se jim podnikové byty. Bylo také vystěhováno hodně lidí z centra města. „To velmi zvyšovalo strach ve společnosti, což byl výrazný důvod, proč se podobné incidenty už neopakovaly,“ podotkl Jakub Šlouf.

Podle Petra Bednaříka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se z celostátních médií tehdy o těchto událostech nikdo nic nedozvěděl. „Lidé si tam 3. června přečetli, že se v Plzni provolávala hesla na podporu Gottwalda a měnové reformy,“ sdělil. Pouze plzeňská Pravda 5. června 1953 otiskla, že "se pracující 1. června vypořádali s reakcí, která je vlákala do protistátní demonstrace, a že dělníky strhla buržoazie, například živnostníci."

Šlo tenkrát o jediné tehdejší médium, které připustilo, že se v Plzni něco dělo.