Čím dál více lidí přebudovává své chaty a chalupy tak, aby v nich mohli v penzi trvale žít. V průzkumu agentury STEM se s tímto plánem svěřilo dvacet procent majitelů chat v produktivním věku. Plánují, že byt vymění za menší nebo úplně prodají a přestěhují se do hor, lesa či na venkov. Jenže na penzi na chatě či chalupě je třeba se pořádně připravit. Ne každému se sen splní.

„Řadu let jsme se těšili, jak budeme v penzi co nejvíce na chalupě, teď je pro nás naopak přítěží,“ vypráví pětasedmdesátiletá Jana z Ostravy. Její muž onemocněl a nemůže řídit auto, ona řidičák nemá. Na chalupu do Jeseníků je tedy vozí syn. „Nechceme ho obtěžovat, aby nás vozil tam a zpátky, takže jsme tam chtěli trávit co nejvíce času v kuse. Jenže manžel potřebuje jezdit na rehabilitace, na kontroly k lékaři. Takže nás syn stejně vozí do města. Ve vsi je jen malý obchod, na velký nákup se nemám jak dostat, takže znovu obtěžujeme syna. Výsledkem je, že jsme na vysněné chalupě čím dál méně. Zahrada zarůstá, chalupa chátrá,“ posteskla si.

Topení, opravy… a peníze létají

Teď je v Česku asi půl milionu chat a chalup. Realitní kanceláře mají slušnou nabídku těch, které jsou určeny k prodeji, často právě z těch důvodů, jaké uváděla paní Jana. Starší majitelé na ně prostě nestačí, jejich děti o ně nemají zájem. I když, na druhé straně, právě mezi mladými rodinami se znovu zájem o chataření a chalupaření rozjel. Podle průzkumu společnosti STEM tráví značnou část dovolené na chatě či chalupě čtyřicet procent pracujících Čechů. Kdo plánuje nebo se už rozhodl, že penzi bude trávit v přírodě, měl by počítat s následujícími nástrahami. Ti, co prodali byt, jsou samozřejmě ve výhodě, že nemusí platit nájem nebo společný fond oprav. Ale neznamená to, že životem na chatě či chalupě ušetří.

Na chatě se stále něco kazí. Počítejme s tím, že je čas od času třeba opravit sekačku nebo koupit novou. Lavice je odřená, květináče popraskaly, slunečník v garáži přes zimu rozežraly myši, nůžky na úpravu zahrady zrezivěly. Stovky a tisíce korun letí pryč. To, co je v době, kdy jsme pracovali, běžná položka, může být v penzi citelný zásah do rozpočtu.

Čím budeme topit? Předem si zajistěme zdroj dřeva za slušnou cenu. Pokud se nám to nepodaří, může se nákup dřeva do krbu či kamen, případně topení dřevěnými briketami, ukázat jako další velký zásah do financí. Je rozdíl hodit pár polínek do krbu o víkendu a rozdíl topit celou zimu při trvalém obývání chaty.

Bez kultury i zdravotní péče

Nebudeme osamělí? Vyhráno mají lidé, kteří vyhledávají klidný styl života. Ale ti, co mají ve městě přátelé a jsou zvyklí chodit do společnosti, se mohou v penzi na chatě nudit. Najednou za nimi nikdo nepřichází na návštěvu, kino a divadlo je daleko. Sen o penzi v přírodě se tak často mění v manželské hádky, kdy jeden z partnerů touží po společnosti a druhý je naopak nejspokojenější na chalupě. Jen se jaksi nejsou schopni domluvit, aby byli spokojení oba dva.

Jaká bude zima? To, co působí v létě příjemně, může být v zimě velký problém. Před odstěhováním se na chatu či chalupu by si každý měl vyzkoušet, jaké to tam je být pár týdnů za sněhu a mrazu. Dojedeme starším vozem po zamrzlé cestě až ke dveřím? A když ne, máme na to, abychom v penzi investovali do nového lepšího auta?

Jak k lékaři? Vyšší věk přináší zdravotní obtíže, s tím nic nenaděláme a je třeba se připravit. Penze na chatě je sice romantická, ale jakmile přijde malér, mnohem více nás bude zajímat, jak rychle přijde pomoc. Takže je dobré zvážit: za jak dlouho se k nám dostane sanitka a dostane se tam vůbec? Máme hodného souseda, který v případě nouze pomůže, odveze k lékaři?

Není třeba se penze v přírodě obávat, a už vůbec ne se těmito otázkami nechat zviklat. Večery v přírodě jsou prostě nesrovnatelné s večery v městském činžáku u televizního seriálu, to ví každý chatař a chalupář. Jen je dobré být připraven, aby náš život po ukončení zaměstnání byl opravdu takový, jak jsme si ho vysnili.