Titulek je poněkud nadnesený, ale fakt je, že většina personalistů uchazeče vyššího věku ráda nevidí. Uznávaný psycholog, nedávno zesnulý Slavomil Hubálek dával k dobru historku, kterak pomáhal personalistům vybírat manažery na špičkové pozice. Složitým výběrovým řízením pro jednu firmu nakonec prošli dva muži: sedmadvacetiletý a pětatřicetiletý. „Toho starého nechceme,“ shodli se personalisté. Co se tedy pak asi děje, když se o zajímavou práci hlásí někdo nad padesát?

Počítače ano, jazyky ne

Před časem proběhla velká anketa mezi personalisty pro společnost Insoma. Její autor Petr Sak se mimo jiné ptal na nevýhody seniorů jako pracovníků. Čtyřicet procent personalistů si myslí, že lidé vyššího věku jsou v práci málo flexibilní a nedovedou se přizpůsobovat novým požadavkům. Téměř třicet procent je vidí jako pomalé. Dalších sedmadvacet procent jmenovalo tyto nevýhody: únava, nedostatek energie, zapomnětlivost, konzervatismus.

„Zajímavé však bylo, že pouze čtrnáct procent personalistů uvedlo jako nevýhodu to, že lidé vyššího věku neumějí pracovat s počítačem,“ uvedl Petr Sak. „Vesměs jde o charakteristiky, které se obecně s vyšším věkem pojí. Ale nízká úroveň počítačové gramotnosti je zmiňována relativně málo. Očekávali jsme přitom, že půjde o hlavní negativní generační charakteristiku.“

No vida, v tomto směru už senioři špatnou pověst nemají. Zdá se, že jsou v práci s počítači tak zběhlí, že to překvapuje i jinak nepříliš přátelsky naladěné personalisty a musejí uznat, že v tomto oboru se lidé vyššího věku převálcovat nedali.

Podobné průzkumy dělá také společnost Respekt institut. Ze závěrů jejich zkoumání vyplývá, že osmdesát osm procent lidí se shoduje v tom, že generace padesát plus má na trhu práce menší příležitosti než lidé mladší. Ovšem personalisté toto tvrzení odmítají a odpovídají, že podle nich není u výběru zaměstnanců rozhodující věk, ale jejich individuální předpoklady. A za největší problém označili to, že lidé vyššího věku neovládají cizí jazyky. To je jediná věc, na které se personalisté i uchazeči o práci shodli. Devadesát procent dotázaných lidí ve věku nad padesát let označilo své znalosti cizích jazyků za mizerné.

Zbořme staré mýty

Ale abychom neprobírali jen to špatné, v anketách měli personalisté také uvádět, čím jim starší lidé připadají prospěšní. Znělo toto: loajalita, časová flexibilita, klid, rozvážnost a schopnost řešit problémy. A pak také to, že neočekávají vysoké platy. Personalisté si rovněž pochvalovali zkušenost, že ženy nad padesát let jsou ochotnější vykonávat podřadné práce, rozhodně je přijímají častěji než ženy mladé.

No, ty posledně jmenované „plusy“ vlastně nic moc pozitivního nejsou. Znamenají prakticky to, že personalisté vidí lidi vyššího věku jako zoufalce, kteří chtějí pracovat tak hodně, že raději drží pusu a spokojí se s malým ohodnocením.

Je teď na seniorech, aby se nevzdávali a dál bojovali za to, aby nebyli považováni za nechtěnou, v lepším případě méněcennou pracovní sílu. Aspoň, že v oblasti práce s počítači už mladým dokázali, že je není radno podceňovat.