Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.

Právě dnes je nevlídné počasí. Vstávám, je 6 hodin ráno. Většina seniorů je ještě pod peřinou. Manželka mi vyčítá, že ji budím ze snu. Jdeme. Vzhůru do nepohody. Máme naplánovanou trasu po stopách zaniklé úzkokolejky z Moravského Berouna do Dvorců. Celkem měří asi 12 km.

Vystupujeme z vlaku na liduprázdném nádraží. Ty doby jsou pryč, kdy se z útulných nádražních hospůdek ozýval smích. Dnes se většina lidí přepravuje auty. Všelijakými. Od bouráků těch úspěšnějších až po vraky lidí, co mají hluboko do kapsy. Víte, že naši planetu neznečisťují nejvíce průmyslové podniky, na které se tlačí, aby snižovaly emise, ale dopravní prostředky? Auta se nikdo neodváží regulovat. Zásah do pohodlí se neodpouští. To by to lidi potom politikům při volbách spočítali. Možná přijde doba, kdy naše děti budou znát pouze umělý sníh.

Paní průvodčí ještě ve vlaku nás na zaniklou trať nasměrovala: „Za nádražím jděte rovně a zabočte vlevo na železniční mostek. Je to jedna z památek, co z trati zbylo.“ Vyrážíme za stálého sněžení. Natáhneme si rukavice, nasadíme čepice a utáhneme šály. Ostré vločky nás řezají do zčervenalých obličejů. Na děravém mostě je ledovka. Musíme opatrně našlapovat, abychom nesklouzli do ledové vody říčky Bystřice. Bývalá úzkokolejka se stáčela k městu Moravský Beroun, kde dnes v objektu továrny Granitol bylo nádraží. Dále pokračovala vrytá do srázu pod skalami, kde opouští město.

Kráčíme po bývalém tělese trati. Někdy ji musíme opustit. Zanikla v roce 1934, takže je zarostlá. Mnohdy se prodíráme houštím a musíme dávat pozor na oči, aby nám je větve nevypíchly. Vcházíme do krásného údolí potoka, kolem kterého se železnice vinula. Stromy jsou pocukrované. Vánoční výzdoba. Zimní idyla. Z údolí dráha vystoupala na hřeben a přes vesničku Rejchartice končila ve Dvorcích. K zhlédnutí byly vidět mostky, výtopna a bývalá nádraží. Výlet jsme  chtěli zakončit u piva v restauraci ve Dvorcích. Obyvatel mají skoro 2000 a bez hospody. To je umírání vesnic. Posouváme se autobusem do Opavy, kde ve Splitu rozdávám pozvánky na další naši akci. Nabízím trasu podél Odry k jejímu soutoku s Ostravicí.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
4 komentáře
Vlastimila Kosorínová
Hodně dobrejch kroků.
Ludmila Černá
Překvapilo mě, že ta vámi vybraná trať zanikla před válkou. Tady na severu zanikla velká část tratí až koncem minulého století. I když už vlakem moc nejezdím, stýská se mi po nádražích, kde v létě měli v truhlících kytky, chodil výpravčí v červené čepici, vlaky vozily kromě lidí i poštu, filmy, kočárky a "spěšniny"...
Hezké povídání o zajímavém výletu čtyř seniorů.
Naděžda Špásová
Přeji vám všem hodně štěstí a zdraví a hlavně radost z přírody a krásy kamkoliv půjdete. :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše