Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na hektickou dobu předcházející společenským a politickým přeměnám. Týkaly se hlavně Prahy, ale v Ostravě se žilo budovatelským nadšením.
Ostravské šachty těžily na maximální výkon a klíčovým slovem byla „Těžba“! Té se podřizovalo veškeré dění, to byla priorita!
A tak tenkrát ještě mladý muž krátce po vojně, plný sil a budovatelského nadšení, zahájil odpolední směnu. Dařilo se, což v úkolové mzdě slibovalo i nadprůměrný výdělek. Ale přerušil ho přímý nadřízený s ustaraným výrazem ve tváři s otázkou. „Máš tu dneska auto?“ Jednalo se o rodinné Embéčko, které ještě zajížděl občasnými cestami do práce. Ten den bylo zrovna v garáži. Tu informaci přijal se zoufalstvím, ale pak se vzchopil a řekl:
„Musíš mi pomoct, je problém!“
„Nech všeho, doběhni pro něj, vysvětlím, zaplatím!“
Stalo se a za necelou hodinu už uháněli na Slovensko pro klíčového pracovníka, aby zachránil OKD.
Bylo to v době centralizace mnoha lokálních pracovišť do nových objektů. Tomu šéfovi přidělili Gumárnu, kde se renovovaly silové elektro kabely a „pekly“ drobné gumové díly. Administrativně mu byla svěřena i skupina specialistů pracujících různě po šachtách, kde je bylo zapotřebí. Celou tu partu včetně předáka tvořili brigádníci ze Slovenska. Bydleli na ubytovně, měli spoustu odpracovaných hodin navíc, tak si je občas vybírali náhradním volnem a odjížděli k rodinám.
Stalo se to co nemělo. Na šachtě se roztrhl gumový dopravníkový pás. To byla zrovna jejich práce. Zvládli by ji i jiní, ale zapotřebí byl unikátní svařovací přípravek. O ten se staral a pečlivě jej hlídal samotný předák. Předák, ani nikdo z té party nebyl k nalezení. Jistá předtucha naznačovala, že bychom je našli nejpravděpodobněji u nich doma.
Dojeli jsme na Slovensko, našli jeho dům, ale on tam nebyl. Že bude asi v krčmě, ale také nebyl. Jejich příjezd vyvolal rozruch a pozdvižení. Kde kdo chtěl pomoci, ochotných bylo bezpočet a všichni si považovali vzácnou návštěvu uctít ochutnáním jejich nejlepší pálenky.
Nakonec jsme toho člověka našli na stavbě domku jeho příbuzného. Radostné bylo shledání. Následovalo pozvání do rodiny, samozřejmě s ochutnávkou jejich domácích specialit a ještě lepší jejich pálenky.
Řidič byl ve výhodě, on mohl, ale nemusel! Chudák šéf ovšem musel, odmítnout nepřicházelo v úvahu. Ta pálenka byla skutečně kvalitní! A bylo ji hodně i pro domácí už odolné a přivyklé, natož pro toho šéfa.
Nikdo už neví, jak se v pozdních hodinách podařilo dostat je oba do auta a nad ránem je s bolehlavem vyložit na místě určeném. Jako první se vzpamatoval předák: „Šéfko nestarajte sa, viem čo urobiť, zariadim to!“
Řidič se nestaral, odjel domů prospat se. A ten předák se také postaral, jenom se proslýchá, že obratem nasedl na nejbližší autobus a odjel zpátky na Slovensko. Jak se postaral? To jistě někdo ví, ale všichni ctí zásadu, že kdo se moc ptá, moc se dozví!
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
