Ztráta iluzí

Zdravý život seniora Zdraví

Ztráta iluzí

Datum: 9. 1. 2026

Diskuze: 15

FOTO: Olga Fišarová

Je leden 2026. Můj stav: Je mi vskutku 64, cítím se na 90. Dva roky po léčbě to pořád nejsem já. Žiju.Rakovina mi zanechala následky, které už nikdy nezmizí.

1. Cukrovka

2. Permanentní nausea (múj čich má od poslední chemoterapie extrémní citlivost na výfukové plyny, extrémně navoněné dámy v MHD, o "vůních" v procesu vaření ani nemluvím)

3. Kondička žádná. Pokouším se pomalu cvičit, ale mám hrozné zkušenosti s jakoukoli fyzioterapií.

4. Už 20 let musím brát antidepresiva. Jejich síla se v posledních 2 letech ztrojnásobila!

5. Po psychické stránce tvrdě na sobě pracuji už 10 let, nebýt toho, už dávno jsem odešla na druhý svět. Nebýt toho, že navštěvuji 3 kurzy Univerzity 3.věku a trochu maluji, tak jsem se už dávno zbláznila

6. Moje termoregulace těla je otřesná. Potím se jako osel a počet triček, které za den vystřídám, se blíží k desítce.

7. Momentálně mám velmi zlé období. Nemůžu sedět déle než hodinu, po léčbě se velmi zhoršila i situace s hemoroidy, takže zájezdy autubusem ani omylem! Nejsme majiteli auta.

8. V 19 hodin jsem už nepoužitelná. Moje výkonnost je na 30 %.

Co mě ještě čeká?

| nemoci | psychika | zdraví

Autor: Olga Fišarová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

15 komentářů

Soňa Prachfeldová 10.1.2026 17:27

Paní Olgo, je to moc těžké pro vás, to chápu, ale nevzdávejte se. Poděkujte svému tělu, pochvalte každý den a nepropadejte trápení. Je to hlavne o psychice. Moje kamarádka byla v létě l.r. na operaci a následovala chemo, vzali jí prs a neztrácí optimismus. Přijde za námi do tělocvičny, zacvičí si s námi, raduje se z ježka, který začíná rašit a nedá šanci té mrše. Přeji vám, moc, abyste se cítila lépe a lépe. Věřte, že na to máte.

Zuzana Pivcová 10.1.2026 16:47

Hlavně, Oli, ty všechny neduhy nejmenujte, necháváte je tímhle způsobem se zhmotnit. Byly, protože třeba u Vás měly něco na práci, ale teď už ne, tak jdou jinam.

Zdenka Jírová 10.1.2026 00:39

Paní Olgo, nebuďte tak pesimistická. Mně je 81 let, rakovinu jsem prodělala před 14 lety, cukrovku se všemi jejími průvodními znaky mám také, k tomu mám špatnou páteř a velmi špatně chodím i s hůlkou. Když jsem přišla po poslední kontrole z nemocnice po rakovině, kdy mi vzali polovinu prsu, napsala jsem si na čtvrtku své nové životní motto : "Cítím se báječně a jsem úplně ZDRAVÁ!!" Ta čtvrtka mi visí nad stolkem s PC dodnes a nesundám ji. Svůj život jsem si přizpůsobila svým zdravotním možnostem a žiji docela spokojeně. Už skoro 20 let žiji sama s mou věrnou kočičkou Mejdynkou a nestěžuji si. Mám 2 dcery, 2 vnoučata a 1 pravnoučka, s kterými jsem ve styku. Doufám, že zbytek života prožiji bez velkých změn.

Daniela Lender Chaloupková 9.1.2026 19:33

Paní Olgo, dovolím si napsat ještě jeden příspěvek. Přečetla jsem si Vaše články deset let nazpět. Máte můj velký obdiv. Za to, co jste dělala pro děti a za to, jak jste zvládala první ataku. Bojujte - v rámci svých možností. Zkuste každý den najít alespoň malý střípek radosti. Přeji hodně síly a nevzdávejte se. Dejte té mrše pořádně na prd .... :-))

Ingrid Hřebíčková 9.1.2026 18:36

Paní Olgo, zase jsem s hrůzou zjistila, že jsem klikla na hvězdičky. Ani o tom nevím, myslím na vás celý den.

Věra Ježková 9.1.2026 15:50

Paní Olgo, váš článek na mě hluboce zapůsobil. Cítím s vámi. Přeji vám hodně sil a zdraví.

Daniela Lender Chaloupková 9.1.2026 15:31

Paní Olgo, mohu napsat jen to, co bylo již vysloveno přede mnou. Nevzdávejte se. Neměla jsem tolik komplikací, jako Vy, ale i tak mi trvalo rok, než jsem se jakž takž zmátořila a další tři, než jsem se vrátila do běžného života. Pomohla mi hlavně víra v sebe, můj manžel jako má životní opora, odpočinek, bylinky, výborná fyzioterapie .... Dnes jsem v naprosté pohodě. Přeji Vám co nejvíce radosti do života, pevné zdraví a víru v lepší příští :-) Děkuji za sdílení.

Ingrid Hřebíčková 9.1.2026 14:37

Paní Olgo, jestli budete chtít, já bych na vašem místě dala šanci tichu, naslouchala sama sobě, prostě bych se snažila " ponořit" do sebe. Vždyť i ve své básni Smutek se o tom zmiňujete. Ta dechová cvičení určitě když ne hned, tak časem určitě pomohou. V článku Stará známá je opět tady píšete, že je praktikujete. Držím vám palce a posílám též pozitivní energii.

Michaela Přibová 9.1.2026 14:21

Paní Olgo, moc vám držím palce. Souhlasím s Danielou /08.08/: Vaše krásná úvodní fotka dokazuje váš výtvarný cit a stejně tak Vaše báseň Smutek dokazuje váš umělecký cit. Jak píše Blanka /09:08/ dejte nám nahlédnout do vaší tvořivé mysli. Pokud to jen půjde, zabývejte se malbou, U3v, prostě vším, co působí radost a odvede smutné myšlenky. Jste silná. Ono se to časem srovná.

Jan Zelenka 9.1.2026 10:07

I s tím vším se dá žít. Jen je třeba se s tím vnitřně smířit.

Blanka Lazarová 9.1.2026 09:08

Paní Olgo, moc vám přeji, aby se zobáček na vahách překlopil na tu lepší stranu. Držím vám palce i pěsti, aby bylo líp. A když něco vyfotíte nebo namalujete, dejte nám nahlédnout. Nás i vás to vzájemné sdílení určitě potěší. :-)

Anna Potůčková 9.1.2026 08:20

Tak jako Ti přede mnou i já moc držím pěsti, aby bylo lépe, aby jste se lépe cítila a měla radost z každého prožitého dne. I já posílám nějakou energii do nového roku 2026.

Daniela Řeřichová 9.1.2026 08:08

Moc držím palce. Někdy je těžké věřit, že bude líp, ale Vy jste bojovnice. Máte výtvarný cit, který vkládáte do fotografií a obrázků. Posílám dobrou energii do nového roku.