Rozhodli jsme se, že cestu uskutečníme pohodlně „žlutým“ vlakem Regiojet. Před časem jsme absolvovali seniorský kurz používání aplikací, a tak jsem sebevědomě a úspěšně zakoupil a uhradil zpáteční jízdenku na notebooku přes internet. A protože jsem něco ušetřil na ubytování, rozhodl jsem se, že se „rozšoupneme“ při skoro pětihodinové cestě ve vlaku. Regiojet nabízí ve 2. třídě tři cenově odstupňované úrovně cestování: Low cost, Standard a Relax. Zvolil jsme prostřední Standard, v níž kromě vody Rajec, která je ve všech úrovních jízdenek zdarma, bude k dispozici též káva značky Illy zdarma. Moje partnerka kávu miluje, tak jsem jí tím chtěl udělat radost a trochu ji i překvapit…

Z Prahy jsme vyrazili poměrně časně, chvíli jsme v kupé "dospávali", ale pak nadešel čas na dopolední kávičku. Zamával jsem na stevardku a dožadoval se naší dopolední kávy, kterou jsme měli v ceně jízdenky. Stevardka s úsměvem odvětila: tu si musíte objednat přes aplikaci! Ajaj, ajaj, to při nákupu jízdenky na internetu uvedeno nebylo a ani v kurzu jsme nic podobného nebrali! Zdvořile jsem jí sekundoval, že když průběžně prochází kolem, může přeci kávu donést. Prý ne, musí to být nejprve potvrzeno přes aplikaci. Ale v jaké aplikaci? Partnerka, přeci jen mladší a podobných fíglů znalejší, mně zkoušela pomoci aplikaci do mého mobilu nahrát, ale nešlo to. A to ještě že bylo ve vlaku wi-fi připojení, protože data nemám. Jinak bych byl úplně v …

Nahrání aplikace se ale nedařilo. Zjevně proto, že nedostačovala paměť v mém mobilu. Tu mám jen 16 GB a je to de facto přirozená ochrana proti masírování reklamami na aplikace různých super- a hypermarketů, používání sociálních sítí apod. V tom jsem zcela vědomě naprosto nepoznamenaný a ani do budoucna na tom nechci nic měnit. Dle mého názoru podobné „vymoženosti“ jen deformují člověka a jeho vnímání, myšlení, rozhodování a reakce.

Znovu jsem zkoušel obměkčit stevardku, ale bylo mně vysvětleno, že ta aplikace je k tomu, že si v ní musím zvolit z výběru káv konkrétní druh kávy a ona podle rezervace také pozná, kam, tj. ke kterému sedadlu má tu kávu přinést. Já jí už jen nesměle polohlasem oponoval, že přeci jí to mohu říci, jakou kávu si přeji, a ona vidí, kde sedím. Ale nepochodil jsem.

Běda, běda, situace gradovala, cílová stanice Bratislava se blížila. Přítelkyně začala projevovat známky nedostatku kofeinu. Prostě řekl bych, že začala "bublat". To na počátku romantického výletu nevěstilo nic dobrého. Musel jsem začít jednat. Pod záminkou, že jdu na WC, jsem začal hledat po vagónech „hnízdo“ stevardů. Opravdu jsem kupé odpočívajících stevardů našel. Vrazil jsem do něj a důrazně začal nárokovat uhrazenou kávu s tím, že nějaká aplikace mně může být ukradená. Byť za nechápavých pohledů stevardů jsem nakonec úspěšně pochodil, a když jsme již skoro vjížděli na bratislavské nádraží, vrátil jsem se s kávami k partnerce a ta vítězoslavně třímala v ruce kelímek s ještě vařící kávou při výstupu z vlaku na perón.

Na zpáteční cestě do Prahy, poučeni touto příhodou, jsme se připravili. Partnerka si nahrála „kávovou“ aplikaci Regiojetu do svého mnohem lepšího a výkonnějšího mobilu. Ale ouha, při objednávání kávy již ve vlaku její aplikace neakceptovala kód pro objednání kávy vygenerovaný při nákupu jízdenek v mém mobilu. Nicméně naše úporná snaha vzbudila pozornost nejen stevardky ale i okolo sedících cestujících. Ale ač pomáhali, jak mohli (včetně stevardky), k žádnému úspěchu to nevedlo. Takže nakonec jsme si obě kávy s partnerkou zaplatili…

Na tento zážitek vzpomínáme a občas ho dáváme k dobru přátelům. Ovšem tento zážitek vedl též k tomu, že jsem v polovině roku zakoupil od stejné společnosti při příležitosti otevření její nové prodejny, tedy v akci, nový a mnohem výkonnější mobil s pamětí 128 GB. Když jsem ho však za pomoci servisní společnosti uvedl do provozu, opět jsem ho odložil do krabičky, protože na mne koukaly neznámé ikony z úplně jiné obrazovky, než má můj současný mobil, navíc bylo úplně jiné ovládání, protože po straně měl jen dvě tlačítka atd. atd. A tak v krabičce odpočívá… Tudíž můj plán na rok 2026 je zcela prostý. Zvyknout si na nový mobil, naučit se s ním zacházet a zcela opustit používání mého současného, ale přátelského, mobilu.