Česko má ve srovnání s jinými zeměmi velmi dobře dostupnou zdravotní péči. Potvrzuje to řada srovnávacích studií, tento údaj je také zahrnut v Indexu prosperity, což je ukazatel, jak se v různých odvětvích liší život v různých zemích. Takže samozřejmě každý může mít nějakou negativní zkušenost s lékaři či zdravotnickým personálem, nedaří se mu třeba hned se dostat ke specialistovi, ale celkově, ve srovnání s mnoha jinými evropskými zeměmi, jsme na tom stále dobře. Na lékařskou péči dosáhne každý. Naopak se v poslední době čím dál více mluví o tom, že je v současné podobě neudržitelná. Protože mnozí lidé chodí k lékaři, i když to není třeba. A lékaři dělají mnohdy vyšetření, která jsou v podstatě nadbytečná.

Podle Indexu prosperity je Česko na třetím místě za Maltou a Kyprem, co se dostupnosti lékařské péče týká. Hůře jsou na tom obyvatelé i tak bohatých zemí jako je Německo.

„V mnoha zemích jsou systémy víc specializované a často platí přísnější pravidla, takže se k odborníkovi člověk dostane pouze přes praktického lékaře,“ uvedl Petr Smejkal, hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny.

Lidé se ve vyšším věku rozdělují do dvou skupin. Jednu tvoří ti, kteří možnosti dostupné zdravotní péče využívají. Při sebemenších potížích vyrazí k lékaři, žádají ho, aby je posílal na specializované vyšetření, využívají všech nabídek preventivních programů. Druhou tvoří ti, kteří k lékaři vyrazí, až když se cítí opravdu mizerně a nemálo doporučení na vyšetření odmítají. Jejich oblíbená věta je: člověk jde k jednomu doktorovi, ten ho pošle na dalších pět vyšetření a už nedělá nic jiného než obchází lékaře, což nechci.

Typický příklad, jak různě lidé ve vyšším věku k lékařské péči přistupují, je manželský pár z Ostravska. Ludmila má osmdesát let a nedávno se pohádala se svou obvodní lékařkou. „Je to mladá dáma, která mě neustále posílá na nějaká vyšetření. Já ji vysvětluju, že v mém věku opravdu nechci podstupovat kolonoskopii a nechci si dávat ani sondu do žaludku. Vzniklo to tak, že jsem se jí zmínila při běžné kontrole, že mě pobolívá břicho a ona odstartovala sérii vyšetření, jako bych měla letět do kosmu. Zeptala se mě, jestli si uvědomuju, že můžu zanedbat vážnou nemoc. Odpověděla jsem, že kdybych měla rakovinu, stejně se nechci léčit a budu žádat jen mírnění bolesti. Zírala na mě, nechápala. Ale já jsem ve věku, kdy už do sebe nechci nechávat strkat hadičky. Nelpím na každém měsíci navíc. Chci si zbytek života číst, procházet se a dloubat se na zahradě, dokud to půjde, ne chodit po doktorech a nechat se vyšetřovat, když mě jen trochu píchne v břiše,“ vypráví.

Její stejně starý manžel má opačný přístup. K lékařům chodí několikrát do měsíce. „Chodím na kardiologii, neurologii, urologii, gastroenterologii, oční, kožní, samozřejmě k obvoďákovi, nechávám se očkovat proti chřipce. Manželka je lehkomyslná, k lékaři jde, až když leze po čtyřech. Já si vždycky pěkně zavolám senior taxi, nechám se k lékařům odvézt, nevadí mi, že tam čekám, že tam mnohdy pročekám dopoledne, však jsem v penzi a čas mě nehoní,“ říká.

Z průzkumu NN Pojištovny a penzijní společnosti vyplynulo, že téměř polovina Čechů se o své zdraví začíná starat až při vážných problémech, zároveň však většina dotázaných tvrdila, že zdraví považují za důležitý předpoklad pro příjemné stáří.

„Zdraví si začneme uvědomovat, až když ho ztrácíme a musíme čerpat komplexnější lékařskou péči. Dovoluju si tvrdit, že osmdesát procent lidí se o své zdraví začíná zajímat teprve ve chvíli, kdy se objeví potíže. Lidé mají zkreslené představy o zdraví, mnohdy netuší, kolika let se celkově populace ve zdraví dožívá a to právě proto, že se o sebe dostatečně nestaráme,“ míní lékař Tomáš Šebek.

Najít ideální poměr mezi nezneužíváním možností lékařské péče a zároveň jejím neodmítáním umí málokdo. A úplně nejhorší kategorii tvoří typy, jako je například manžel jednašedesátileté Markéty, která vypráví: „Můj muž má velkou nadváhu. Praktický lékař ho po velkém naléhání přesvědčil, ať jde na diabetologii. Samozřejmě, že mu našli cukrovku. Dostal léky. Začal je užívat a raduje se, že může jíst dál sladké, protože, podle jeho slov, mu to ty léky umožňují. Ano, to je jeho přístup ke zdraví. Cpe se bůčkem, zákusky, pije pivo a tvrdí, že to nevadí, protože bere léky na cukrovku a na tlak, takže je vlastně v pořádku.“

Různé průzkumy ukázaly, že Češi chodí k lékaři až jedenáctkrát ročně, zatímco Rakušané sedmkrát a Švédové třikrát.

Čím dál více se však mluví o tom, že další generace už tak skvělé možnosti využívat zdravotnický systém mít nebudou. Že je v současné podobě neudržitelný. Populace stárne, lékařů bude nedostatek, přibyde lidí ve vyšším věku, kteří budou skutečně potřebovat pomoc. „Systém zatím funguje, ale brzy to může být jinak,“ komentoval to Michal Sojka z tiskového oddělení České lékařské komory.

První náznaky se už projevují. Některých specialistů je nedostatek. Mnoho lidí nemá svého zubaře, pokud je lékař pošle třeba na revmatologii, v mnoha regionech nemají šanci revmatologa najít.

Vypadá to tedy, že současní senioři, kteří rádi využívají možnosti, které mají, jsou poslední generací, která tak velké možnosti má.