Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se tomu sice sport, ale většinou to bylo z poloviny jakési divadelní představení, na kterém se lidé skutečně pobavili.
Také jich chodilo na taková představení hodně. Zejména pánové pokročilejších věkových kategorií, včetně také dětí. Holt, na vesnici zase tak moc srandy a zábavy nebylo. A proto hurá na fotbal. Ženy to na fotbal moc netáhlo.
Já jsem chodil pravidelně s kamarádem Jiřím. Občas se mnou šel i otec, když mu to máma milostivě dovolila. Otec, dlouholetý pošťák, byl na hony vzdálen jakémukoli sportu i sportovní terminologií. Co se týče fotbalu, trochu se orientoval, díky mně, pouze v postavení mimo hru, tedy v ofsajdu. Byl sice znalý němčinář, ale vůbec se nevyznal v anglicismech, a tak místo výrazu ofsajd říkal, spíš tedy volal – ofside. Bylo to docela unikátní a legrační. Jednou jsem si z něj udělal legraci a cestou domů jsem mu zazpíval jednu upravenou lidovou písničku:
„Ofside, ofside, kdo po tobě ide, černooký tata ovečky zatáčá.“
Moc dlouho jsem to ale nezpíval. Dostal jsem pohlavek. Ale otec, jako známý srandista, se tomu hned rozesmál.
Ale vrátím se ještě na nelahozeveské hřiště padesátých a šedesátých let. Dokonce si ještě vybavuji některé tehdejší hráče. Pan Šenfluk, brankář, tehdy trochu obtloustlý čtyřicátník, byl známý svými akrobatickými zákroky a neurvalým chováním. I přes svůj metrák. Jedním z útočníků byl i pozdější ředitel nelahozeveských Povltavských tukových závodů, kde se vyrábělo mýdlo a kuchyňský olej. Ten byl tak nešikovný, že ho trenér později přeřadil do zálohy, kde méně škodil. Byl to však kovaný soudruh a s takovým se muselo zacházet opatrně.
Jako kluci jsme si místní fotbal náležitě užívali. Spíš než fotbal, jsme však rádi pozorovali rozvášněné starší muže, kteří hodně nevybíravě a hlasitě fotbal komentovali. Vzpomínám si na jednu jejich oblíbenou hlášku:
„Šlápni mu do žrádla!“
Podobných volání bylo pochopitelně daleko víc, ale na vše už si nepamatuji.
Jednou u nás hrál jakýsi vojenský klub. Vše pokazil rozhodčí, který byl naprosto neschopný. I my, jako děti, jsme jeho četná mizerná rozhodnutí hlasitě komentovali. Diváci se ale nespokojili s pouhými komentáři, ale po konci utkání vnikli na hrací plochu a začali rozhodčího honit po hřišti. Vojáci viděli, že je zle, rychle naskákali do připravené vétřiesky, rozhodčí vylezl k nim a odjeli. Náš Slavoj to stálo tehdy na rok zavřené hřiště. Jo, to byly časy!
*
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Oldřich Čepelka
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
