Byla jsem na setkání íčka
FOTO: Dana Straková

Na letošní předvánoční setkání íčka jsem se vážně moc těšila. Loni to bylo moc hezké, a tak jsem si to letos přece nemohla nechat ujít.

V pondělí večer jsem upekla malé uzlíky a naplnila je jako briošky. Nakonec jsem všechno, co jsem sebou chtěla vzít, musela dát do té největší hokejové tašky, protože do žádné jiné se mi dortová krabice s háčkovanýma koulema a k ní ještě další dvě, jedna s ozdobama a druhá s těma brioškama nevešly. A ještě plechovka perníčků a krabice s háčkovanými andělíčky a malými sněhovými vločkami... Asi jsem trochu magor a nemám míru, protože jsem ještě do tašky přihodila dvě malé sklenice houbiček a dvě velké sklenice vlašáků. Ale zase jsem z ní vyhodila připravenou krabici s cukrovím, když mi napsala Eva z Liberce, že ona nepřijede.

A jelikož mi moje autíčko vypovědělo službu a teď si stojí na dílně a čeká na nové turbo, tu velikou tašku jsem si radši odnesla už v noci do auta k synovi, aby mě s ní po ránu neviděl dědeček a neměl zbytečně řeči...

V úterý dopoledne mě syn odvezl na autobus do Litoměřic. A já, s tou taškou přes rameno, vyrazila na sraz íčka.

Už u autobusu jsem viděla pana Zelenku, ale on se ke mně nehlásil a já k němu taky ne. Přece nebudu oslovovat cizího pána, že? Navíc, když chlapi dneska říkají, že si připadají jako lovná zvěř, tak jsem nechtěla být nějak dotěrná. Spíš jsem si tak přemýšlela, jak se s tou taškou přemístím přes "Václavskej Václavák" na Staromák. No asi jako někdo, kdo se stěhuje, ne? Naštěstí ta taška byla jen velká, ale nebyla až tak moc těžká.
Honza Zelenka mě pak v autobuse poznal, ale moc jsme si nepopovídali, bohužel je v autobuse špatně slyšet a přece tam na sebe nebudeme hulákat.

Autobus se coural, jel přes všechny možné i nemožné vesničky a já samozřejmě chápu, že je potřeba těm lidem z nich zajistit dopravu, ale pamatuju si, že dříve jezdíval z Litoměřic do Prahy i "rychlík" a ten jel po dálnici bez zastávek. S tím jsem potom, co jsme se z Podolí odstěhovali na chalupu, třináct let dojížděla každý den do Prahy do práce a bývalo to docela rychlé. No hlavně je dobře, že vůbec něco jede, vlakem by se mi jet nechtělo. Je to asi jen o zvyku, ale já prostě vlakem jezdit neumím a asi už se to učit nechci.

Sluníčko nám na cestu svítilo, okno autobusu bylo ale na levé straně, kde jsem seděla, pěkně zablácené od protijedoucích aut a tak výhled za moc nestál. Před Prahou jsme pak po chvíli popojíždění v koloně nabrali asi čtvrthodinové zpoždění a místo v půl dvanácté jsme do Letňan přijeli asi ve třičtvrtě na dvanáct. No jo, věci se holt dějí každý den, jinak by nebyly dějiny, ale nevadilo mi to. Hlavní přece bylo, že jsme v pořádku dojeli.
Metrem jsem se rychle přemístila k Muzeu. A mimochodem moc mě pobavil pohled na lidi v metru, opravdu snad každý měl v ruce telefon a myslím, že v celém vagóně byli jen dva, co tam jen tak seděli.

Od muzea jsem dál už šla pěšky. Mám to tam ráda, když jsem pracovala v Opletalově ulici, chodila jsem přes Václavák každý den. Takže jsem si zase aspoň prohlédla, co je na Václaváku nového a taky ozdobený strom i stánky na vánočním trhu na Můstku. Na Staromák do domu "U Minuty" jsem dorazila asi ve čtvrt na jednu.

Musím uznat, že lidí sice bylo podstatně méně než loni, ale setkání to bylo milé a srdečné, chvílemi dost rušné. Kam se na to hrabe "židovská škola", každý se snažil popovídat si s těmi, co zná nebo i s těmi co neznal, byla možnost se seznámit třeba i s těmi úplně nejnovějšími íčkařkami. Některá děvčata znám z loňského setkání, některá jen z fotografií na profilu a některé tváře jsem neznala vůbec. A musím přiznat, že všechna jména bych ani po letošním setkání ještě k obličejům přiřadit nedokázala. Ale už se to vážně lepší :-) :-) :-) .

Stůl byl plný dobrot co účastníci, tedy spíš účastnice donesly. A Honza nám setkání zase moc hezky zorganizoval a zaslouží si za to velikánskou pochvalu. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit na chytrém telefonu kvízu a potom ještě všichni dostali dárečky v tombole. A jelikož se Vanda dostavila až hodně pozdě a já už myslela, že nepřijde, dala jsem do tomboly i ty dvě sklenice ořechů a naložených houbiček, co jsem pro ní původně dovezla. Přece to nepovezu zase domů.

Tak abych už to moc nenatahovala, bylo to krásné setkání, všem moc děkuji za úžasné odpoledne a zase někdy nashle...

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
25 komentářů
Dana Straková
Chaty najdete v modrém pruhu po rozkliknutí nabídky, jsou pod rubrikou NÁZORY a je jich tam spousta :-)
Dušan Brabec
Já ani nevím že nějaký chat na i60 existuje. A marně ho i teď hledám...
Alena Vávrová
Také děkuji a jako bych tam byla :-) .
Zdenka Soukupová
Dano, díky moc za hezké shrnutí akce. Bylo to moc prima setkání a článek je taky moc prima. To vždycky potěší na duši.
Dana Straková
Mrzí mě, že o setkání nevěděli ti, kteří by se chtěli k ostatním íčkařům připojit. Ovšem s dotazem, proč to tak bylo bude nejlepší se obrátit přímo na redakci. Já se o připravovaném předvánočním setkání dočetla na chatu. Alenko, ten Václavák chudák nemůže za to, co s ním vyvádějí. Pamatuju, když tam vedly tramvajové koleje, taky když je vytrhali a teď je tam zase budou dávat. Já vím, že názor nemění jen blbec, ale v tomhle případě je hrozné, že s každým novým vedením Prahy se zřejmě dostane k možnosti rozhodovat jiná parta a to co bylo před nimi musí zrušit a ať to stojí co to stojí si prostě musí prosadit svůj názor na věc.
Dušan Brabec
Na setkání jsem nebyl, protože jsem se o něm nikde nedočetl... Je mně to moc líto, neboť v předchozích letech jsem v přítomnosti zejména čtenářek mých článků pookřál a dostal chuť v tom pokračovat. A ta setkání byla vždy příjemná a milá. Takže bohužel, letos jsem ostrouhal...
Alena Tollarová
Taky jsem na předvánočním setkání byla a šla jsem od muzea na Staromák pěšky. Rozkopaný Václavák mě tedy nijak neokouzlil a davy na Staromáku nemusím. Co můžu, to jsou setkání s lidičkami z íčka, kteří se do Prahy vypraví i z velké dálky. Háčkovaného andělíčka jsem si přivezla a dodatečně mě docela mrzí, že mě vůbec nenapadlo vzít si pár hezkých perníčků.
Eva Mužíková
Danko, i já děkuji za příspěvek. Také obdivuji Tvé nasazení. Těším se na domluvené setkání.
Marie Měchurová
Dano, ty jsi neskutečná střela. Co Ty všechno stihneš - upéct, uháčkovat, vyzvořit a tak rychle napsat docela dlouhý článek? Klobouk dolů!!
Michaela Přibová
Dano, děkuji za hezký článek. I já se sestrou mám od tebe krásné háčkované výtvory od loňska na verandě vyvěšené, abych se pochlubila hned u vchodu :-)) A taky ty naložené houbičky jsem si s radostí odvezla a tím se omlouvám Vandě. Ještě chci dodat, že nám bylo s vámi na setkání moc hezky. A doufám, že se sejdeme v květnu. Děkuji vám všem.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše