Místa, která byla... a znovu jsou

Místa, která byla... a znovu jsou
FOTO: Vygenerováno pomocí AI

Obraz 1.

Sedím na terase vedle obchoďáku a míchám lžičkou v kávě. Skleněná stěna za mnou odráží světlo a dělá odpoledne ještě slunečnější. Od terasy se rozbíhají po zemi kamenné desky a dřevěné špalky, mezi nimi trochu levandule, trochu vysokých travin. Ze žulových panelů tryskají tři úzké pramínky vody - jednoduché, bez okázalé fontány. A nakonec se zvedá čistý, krátce střižený trávník, do uměle navršeného svahu. Na lavičce sedí dvě mladé ženy, kolem nich řádí dva caparti. Na trávě se usadila mládež a obložila se batohy, mikinami, krabicemi s pizzou a plechovkami s ovocným nealko pivem.

Před lety tady byla děravá plechová ohrada a za ní džungle kopřiv, akátů a bodláků. Zdivočelá vegetace zakrývala spletité příkopy, díry a dokonce vchod do podzemí. Vedl sem betonový podzemní kanál pro trubky a kabely. Nevím co tam bylo dříve. Rád jsem se tu pohyboval s kamarády, bylo to dobrodružné území a velký kus přírody.

Ale odtud, od kávy, se mi víc líbí současnost. Promyšlená architektura vytvořila příjemný a dostatečně volný prostor pro všechny. Civilizovaný, bezpečný, otevřený a čistý. Ano, teď se mi to líbí víc. Paradoxně, stejné místo, teď víc žije.

 Obraz 2.

Na zahrádce restaurace listuju jídelním lístkem. Nakonec to bude sklenička Prosecca a kousek nakládaného sýra. Dívám se do živé ulice, na plné chodníky. Dobře se tu sedí. Zajímavý dům, tahle restaurace. V průčelí je přiznané kamenné zdivo z pískovcových kvádrů, po obou stranách vchodu velká okna - nedělené skleněné tabule. Tradice a moderna v harmonickém spojení. Nábytek je jednoduchý, s rovnými liniemi - neruší, spíš se nenápadně zapojuje do okolí.

Tenhle dům bývala stodola. Kamenná, neomítnutá stavba s jedním velkým prostorem uvnitř. Do poloviny naplněná slámou. Pro nás tenkrát, pro kluky školního věku, ideální polygon na skákání z trámů nebo budování chodeb v masivu slámy. Vrata byla zamčena, ale přístup dovnitř zvládli šikovní kluci. Za stodolou vylézt na strom, po silné větvi na kraj střechy, tam chybělo pár tašek a dírou na trám krovu. Vlastně celá tahle řada domů, to byly stodoly. Nakloním se do ulice - vedlejší dům je obytný, v dalším je sportovní prodejna a ještě dál květinářství. Všechno přestavěné stodoly.

Vidím fascinující architektonický trend, který zachovává historii ale mění funkci nevyužívaného objektu. Místo funguje. Pro každého. Líbí se mi nová podoba.

Obraz 3.

Z chodníku se dívám na přilehlý prostorný areál. Zastřešený altán se stoly, pár cvičících strojů, hřiště na volejbal, krátká běžecká dráha, doskočiště. Velké plochy trávy. Všechno nové a pěkné. U kiosku si objednávám pivo do kelímku a stoupnu si k vysokému bufetovému stolku. Támhle je docela velká lípa – košatá, musí tu být už pár let. A ty lísky vlevo taky nevyrostly přes noc.

Když jsem byl mladík, lezl jsem sem na jablka. Celé ty dva nebo tři hektary byl starý sad. Pustý a neudržovaný. Na okraji městečka, nikdo tudy nikam nechodil. Každé léto tu byla k mání jablka, kterým jsme říkali „soudky" – sladká, šťavnatá, když jsme si pro ně vylezli na strom. Pamatuju si tu chuť, kyselkavou slupku a jak tekla šťáva po bradě. A pak jsme seděli na silné větvi a házeli ohryzky do kopřiv. Hodně jabloní už bylo tehdy ohnutých k zemi a polámaných. Některá místa byla neprostupná – maliny, kopřivy, ostružiní. Taková klukovská džungle.

Od stolečku s pivem se dívám na lidi na trávě. Pár mladých s míčem, rodina s malými dětmi, dva důchodci na lavičce. Tady se dá hezky jen tak být. Proměna je výmluvná.


Myslím, že mám štěstí. Žiju ve světě, kde dokážeme místa znovu nově využívat a proměňovat – a často k lepšímu. Mládí bylo fajn, ale nezůstávám v něm zamrzlý. Ta stará místa splnila svůj účel, teď je čas na něco jiného. Na lidi s pivem u stolku, na děti na trávníku, na pizzu mezi batohy, na moderní, účelný, veřejný prostor. Promyšlená architektura dává místům nový smysl.

Panta rhei.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
5 komentářů
Soňa Prachfeldová
Moc hezké, vzpomínáme rádi, žijeme tady a teď. A když je to lepší než v minulosti, jsem za ty změny moc ráda. Nostalgie mi zůstává při vzpomínání.
Dana Puchalská
Moc hezké čtení. Děkuju.
Zuzana Pivcová
Já myslím, že to je individuální, někdo má obecně raději starší dobu, třeba už ve filmech nebo druh hudby, architekturu, jiný je fascinován celkovým vývojem. A jsou tací, mezi nimi i já, kteří si tam i tam najdou něco a ještě si to niterně přebuduji.
Daniela Řeřichová
Moc děkuji. Také se ráda vracím, ale nezamrzla jsem v době dětství nebo mládí. Život jde dál, v jiných dimenzích. Ať si další generace vytvoří svět podle svého obrazu. Jsem ráda účastníkem.
Daniela Lender Chaloupková
Mirku, krásný článek .... velice děkuji :-) Naprostý souhlas s citátem :-))
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše