Jejich rodina nechce nebo nemůže a v „eldéenkách“ je plno. Zůstávají tak na oddělení, kde je původně přijali pro akutní potíže, a přestože je tato komplikace už vyřešena, nemohou je lékaři propustit. 

Podle internistů se to týká především lidí ve věku nad 65 let, kteří kromě akutního zdravotního problému, kvůli kterému je původně do nemocnice přivezli, trpí i řadou dalších chronických chorob. „Na naší klinice pozoruji rostoucí počet starých multimorbidních pacientů, kteří po naší hospitalizaci na interně vyžadují další doléčení v LDN. I když původní komplikace typu infekce nebo rozvrat vnitřního prostředí organismu vyřešíme a teoreticky bychom je měli propustit, nemůžeme. Vidíme totiž, že by to doma sami nezvládli. Na doléčení by měli jít do LDN, zde ale narážíme na nedostatečnou kapacitu v našem regionu,“ říká prof. MUDr. Jan Václavík, Ph.D., FESC, FEFIM, přednosta Interní a kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity.

Dalším řešením by bylo předat pacienta do rodiny, která se o něj postará, než se postaví na nohy. „Ne každý ale má rodinu, která to zvládne,“ pokračuje primář Interního oddělení Nemocnice Znojmo MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM. „My máme štěstí, že léčebna je součástí nemocnice, a tak se obvykle do týdne lůžko uvolní. Hodně se nám také osvědčila spolupráce se sociální sestrou, která je nezbytnou součástí našeho týmu. Má perfektní přehled, jaké má pacient možnosti, co by pro něj bylo nejvhodnější. Umí také poradit příbuzným s příspěvky a další pomocí, když si vezmou nemocného domů,“ vysvětluje prim. Monhart.

Tento stav jde na konto postupnému stárnutí populace, dožívání se vyššího věku a nedostačujících kapacit zařízení, jež se o seniory, kteří trpí více nemocemi najednou, starají. „Vidíme to i u nás. Na běžných interních lůžkách potřebujeme více personálu než doposud. Zatím nám například stačil jeden sanitář, nyní už potřebujeme dva. Polymorbidní pacient vyžaduje náročnější péči,“ dodává prim. Monhart.

Na nemocničních lůžkách na internách však zbytečně neleží jen nemocní, kteří se uzdravují, ale i ti, pro které je toto lůžko finální zastávkou. „Přijde mi nešťastné, když rodiny pošlou těžce nemocné příbuzné umřít do nemocnice. Přitom by pro ně mnohdy bylo lepší, aby v klidu dožili mezi svými. Přestože se situace pomalu lepší, není u nás zvykem umírat doma. Rodiny často chtějí, abychom terminálně nemocné stále léčili. Ale pro řadu takto nemocných je lepší v klidu odejít v domácím prostředí, než aby leželi napojení na hadičky a píchali jsme do nich injekce,“ dodává prof. Václavík.

Podle statistik žilo v České republice ke konci loňského roku asi 20,9 % lidí ve věku 65 a více let – tedy přibližně každý pátý člověk je senior. Podle střední varianty projekce, která představuje „nejpravděpodobnější scénář“, se očekává, že tento podíl vzroste do poloviny století na cca 29 %.  Kolem roku 2050 by tak mělo v České republice žít přibližně 3,1 milionu osob starších 65 let.