Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily, jestli přijede na bílém koni, ale žádná martinská husa se u nás nekonala. Ani naše, ani manželova rodina na Martina žádné hody nedělala, žádného Martina v příbuzenstvu nemáme a tak se ani neslavilo.
My jsme s tím začali až s první synovou manželkou, takže před dvaceti lety a jelikož nám to přišlo jako hezká tradice, tak jí od té doby dodržujeme, tedy i bez ní.
Letos jsme v sobotu ráno s dědečkem dojeli do Makra a naivně jsme si mysleli, že si tam tu martinskou husu určitě koupíme. Mívali jsme i husy z domácích chovů, ale asi nejsme takoví fajnšmekři, aby nám husa z obchodu, většinou o polovinu levnější, nechutnala. Navíc dvakrát za sebou jsem měla husu od paní z vesnice nad námi a než jsem jí mohla nasolit a nakmínovat, strávila jsem vždycky skoro dvě hodiny tím, že jsem se z ní snažila čímkoli, nožem, nehty a nakonec pinzetou, odstranit černé pysky, co na ní po oškubání peří zbyly. Letos jsme tedy vyrazili pro husu do Makra. Ale tam už žádné neměli. Koupili jsme si tedy aspoň svatomartinské víno, dvě lahve bílého, dvě červeného a dvě lahve růžového a jelikož mám v mrazáku krásnou českou kachnu, řekli jsme si, že si tedy dáme kačenku.
Potom jsme se ale dojeli ještě podívat do supermarketu a ejhle, tam na rozdíl od Makra měli hus, že by s nima zastavili Vltavu. Krásných, růžovoučkých a buclatých husiček. Chtěla jsem čtyřkilovou, ale dědeček si vybral větší. Měla 5 kilo 30 a co stála? No loni jsem za tu cenu měla husičky dvě, čtyřkilové. Tehdy jsem po krátkém rozvažování vzala husy dvě, jednu na sobotu s kamarádkou Lenkou a druhou na Martina s dědečkem a Petrem. Obě byly trochu přes čtyři kila. Zaujala jsem tím jakéhosi starého pána. Motal se kolem mě a pronášel úvahy o tom, jaká asi bude pečená husička s červeným zelím a tvářil se, že bych ho měla pozvat. To si vážně myslel, že jsem sama ženská, jdu si péct martinskou husu a protože mám dvě, potřebuju na ní někoho pozvat? To ale bylo loni a "co bylo včera, už není dnes." Letos to tedy byla husa jen jedna. No jo, pochopitelně všechno je čím dál dražší, jenom nevím, proč chtěl dědeček zrovna tu velikou husu. Asi, aby mohl machrovat před svým kamarádem, který vždycky říká, že oni jsou jen dva a že by to sami nesnědli. Letos dokonce prý domácí husičku dostali od souseda, který je chová, ale rozpůlili si jí a půlku si dali do mrazáku. Na jindy. Dědeček mu na to odpověděl, že by tedy mohli někoho pozvat, třeba nás, že bychom jim s tím rádi pomohli. Ale to se za ta léta, co se spolu kamarádí, ještě nikdy nestalo.
Takže paní husu, velkou, převelikou, jsem den předem nasolila a nakmínovala, dala jsem jí péct pomalu přes noc, brambory na knedlíky jsem si taky dopředu uvařila a těšila se, že bude i červené zelí. Polévku, kaldoun jsme poobědvali už den předem, protože jinak by toho bylo moc najednou a martinské, ořechovou náplní plněné rohlíčky, jsem taky upekla. Já jsem tedy udělala vše, tak jak má být. Zbýval ještě ten sníh, a doufala jsem, že by klidně mohl přes noc napadnout, ne?
Nenapadl, ale nevadí, zkusíme to zase za rok, třeba se to podaří.
FOTO: Dana Straková
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
