Ve sváteční úterý 28. října po desáté dopoledne jsme vystoupili z autobusu na zastávce Luhačovice - Nad přehradou. Toto místo bylo pro nás úplně neznámé, přece ale, když jsme byli nad přehradou, tak ona musí být dole pod námi. Proto jsme se vydali pěšinkou dolů přes krásně barevný listnatý les. Prošli jsme okolo zavřeného koupaliště, a narazili jsme na cyklostezku, která vedla po pravém břehu přehrady.

Cyklistů moc nejezdilo, zato pejskaři se to tam přímo hemžilo. Jedna pejskařka nás poinformovala, že v lázních se venčit pejsci nesmí, tak proto chodí za město. 

Okolo přehrady bylo hodně stanových přístřešků pro rybáře, a taky jich pár sedělo u vody. Měli jsme štěstí, že kluci viděli, jak jeden chytil pořádného kapra. K naší radosti ho pustil zpět na svobodu. Ještě jsme nakrmili kačenky, a prošli jsme dále po břehu přehrady. 

Sluníčko se schovalo za mraky, a nám začalo být docela zima. Naštěstí byla kousek od hráze otevřená Restaurace Na vyhlídce, kde jsme našli útočiště, a zahřáli jsme se horkým čajem a výbornými vdolečkami. Někteří otužilci si poručili raději pečenou zmrzlinu. 

Od 13. hodin jsme měli objednaný apartmán v lázeňské vile Terra. Byl nejvyšší čas vykročit směr lázně. Asi po dvou kilometrech jsme ji pomocí telefonní aplikace vypátrali. Museli jsme vystoupat až pod střechu, kde se nacházelo naše, moc hezké, dočasné bydlení. 

Dlouho jsme se nezdržovali, protože už na nás čekal malý bazén, výřivka a horká sauna. Měli jsme to všechno sami pro sebe. Ostatní hosté byli asi korzovat na kolonádě. Vydrželi jsme tyto tři atrakce střídat celé odpoledne. 

Večeře nevařili, ale kuchyňska linka byla dokonale vybavená, tak jsme si připravili obložené talíře z vlastních zásob. Nasyceni jsme z pod peřin sledovali v TV slavnostní předávání vyznamenání prezidentem republiky při příležitosti svátku Dne vzniku samostatného československého státu. 

Druhý den, ve středu po bohaté snídani si šli ještě někteří sportovci zaplavat, a já jsem zatím uklidila a zabalila batohy. Počasí venku bylo nádherně podzimní, skuníčko nám krásně svítilo, když jsme hledali cestu, přes lázeňskou kolonádu, na autobusové nádraží na druhé straně města. 

Klukům i nám se výlet hodně líbil, hlavně to s tím kaprem. Protože kluci - dvojčata, začali, kromě hasičského kroužku, navštěvovat ještě kroužek rybářský. Taky wellness, krásná podzimní příroda a neopakovatelná architektura, kterou jsou Lázně Luhačovice proslulé.