Zásadní roli přitom hrají i v péči o akutní pacienty, kterým jde o život – například při žilní trombóze, akutní nedokrevnosti končetin nebo mozkové mrtvici. V některých krajích však angiologové zcela chybí jak v nemocnicích, tak v ambulancích. Zatímco dříve jich v tuzemsku každý rok přibývalo 15, v současné době atestují pouze dva až tři ročně. Důvodem je příliš dlouhé vzdělávání. Angiologové proto usilují o změnu zákona – a návrat pouze k jedné povinné atestaci. Jen tak se podle nich podaří přilákat do oboru mladé lékaře. 

„Když se řekne angiologie, málokdo přesně ví, co všechno tento obor obnáší. Srozumitelnější pojem je cévní medicína. Staráme se totiž o všechny cévy v těle – žíly a tepny, kterými teče krev, a také částečně o lymfatický systém,“ vysvětluje předsedkyně České angiologické společnosti (ČAS) ČLS JEP doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Pomáháme pacientům s křečovými žílami, bolestivými otoky nohou, vředy na končetinách nebo například s ischemickou chorobou dolních končetin, při níž správně neproudí krev v tepnách nohou a může hrozit amputace končetiny. Léčíme chronické žilní nemoci i hluboké žilní trombózy. A zachraňujeme také, ve spolupráci s dalšími specialisty, životy pacientů v akutních stavech, například při masivní trombóze a embolii, nebo jsme součástí týmu léčícího mozkové mrtvice,“ doplňuje doc. Karetová.

Nemocí oběhové soustavy, mezi které patří cévní choroby, v České republice přibývá. Jak vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, od roku 2013 do roku 2023 se počet pacientů s nemocemi oběhové soustavy zvýšil o 21 % – z přibližně 2,23 milionu na téměř 2,7 milionu. Tato onemocnění jsou navíc v tuzemsku hlavní příčinou smrti. „Léčíme pacienty s mírnými i závažnými cévními nálezy, při náhlých příhodách a po nich. Nemocné sledujeme dlouhodobě, abychom předešli závažným komplikacím. Někteří k nám dochází na pravidelné kontroly trvale. Zásadní je určit správnou délku léčby a vhodný způsob terapie. V opačném případě může hrozit například plicní embolie či akutní nedokrevnost končetin, což jsou život ohrožující stavy,“ popisuje MUDr. Jiří Matuška, místopředseda ČAS, který má angiologickou ambulanci v Hodoníně. „V současné době v naší ordinaci pečujeme asi o 35 % osob z okresu Hodonín ve věku nad 50 let,“ doplňuje.

Angiologů je však v Česku málo a v některých krajích zcela chybí. Kritická je situace v jižních Čechách, na západě a severu Čech nebo například na Znojemsku. V těchto regionech musí pacienti na kontrolu k cévnímu specialistovi dojíždět i 90 a více minut. „Angiologové nechybí jenom v okrajových částech Česka, ale i v řadě větších nemocnic. Právě tam přitom hrají stěžejní roli. Pokud záchranná služba přiveze na urgentní příjem pacienta, kterému jde o život a hrozí mu například amputace končetiny, musí situaci rychle vyhodnotit cévní specialista – aby se předešlo trvalým komplikacím, nebo dokonce smrti,“ vysvětluje místopředseda ČAS MUDr. Tomáš Hauer.

Zatímco před několika lety v Česku přibývalo v praxi každý rok přibližně 15 angiologů, v současné době jsou to pouze dva až tři ročně. Důvodem je příliš dlouhé specializační vzdělávání. „Dříve stačila angiologům jedna atestace, stejně jako v jiných oborech interní medicíny. V roce 2018 se ale změnila legislativa a cévní specialisté od té doby musí absolvovat kromě základní atestace (z interny, diabetologie nebo kardiologie) ještě další, nástavbovou atestaci. Jejich vzdělání a příprava je ve srovnání s jinými obory minimálně o rok a půl delší, což mladé lékaře od angiologie odrazuje. Náš obor je tak v současné době už jenom pro hrdiny,“ popisuje doc. Karetová.

Se svými kolegy z České angiologické společnosti usiluje o změnu zákona a návrat k jedné povinné atestaci. „Připravili jsme návrh nového vzdělávacího programu, o kterém jednáme s Ministerstvem zdravotnictví a který je v souladu s cíli Národního kardiovaskulárního plánu. Podle něj by v Česku měli fungovat minimálně tři ambulantní cévní specialisté na 100 000 obyvatel,“ popisuje MUDr. Hauer. Jedním z cílů Národního kardiovaskulárního plánu je i posílení funkční sítě kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních center s nepřetržitým provozem, ve kterých pracují multidisciplinární týmy specialistů. Jejich součástí musí být kromě kardiologů nebo cévních chirurgů také angiologové – v řadě kardiocenter ale tito odborníci chybí. „Chceme jít tomuto plánu naproti, při stávajícím systému vzdělávání to ale není možné. Řada cévních specialistů je navíc v důchodovém věku, a problém s jejich dostupností tak bude brzy ještě větší. Návrat k jedné atestaci je jedinou cestou, jak přilákat k angiologii mladou generaci lékařů – a zajistit v Česku péči o všechny pacienty s cévními nemocemi,“ uzavírá předsedkyně ČAS.

Kvůli zúženým cévám přišel o dva prsty
Když se před 15 lety Miroslav (60) od Hodonína dozvěděl, že má cukrovku, příliš se tím netrápil. „Ze začátku jsem moc nedbal na doporučení lékařů ohledně úpravy stravy a zanedbával jsem i léčbu. Hodně jsem také kouřil, 60–80 cigaret denně,“ přibližuje Miroslav. Jeho zdravotní stav se nelepšil, naopak. Měl vysoký cholesterol a hladina cukru v krvi mu stále rostla, a tak si musel před několika lety začít píchat inzulin. „V té době jsem konečně pochopil, že bez léčby a pravidelných kontrol u diabetologa to nepůjde,“ říká Miroslav.

V roce 2022 se však přidaly komplikace. „Píchalo mě v levém lýtku a špatně jsem chodil. Navštívil jsem proto cévního specialistu, který mi řekl, že mám pravděpodobně zúžené tepny a že je ještě potřeba udělat CT vyšetření. O žádné léčbě jsme se ale nebavili a čekací doba na CT byla dlouhá,“ popisuje Miroslav. Zanedlouho mu zčernal malíček na levé noze a zčásti i prsteníček. Svůj zdravotní stav proto probral ještě s jiným specialistou na cévy – s MUDr. Jiřím Matuškou, místopředsedou České angiologické společnosti, který má angiologickou ambulanci v Hodoníně. „Doporučil mi ho známý a naštěstí jsem se k němu dostal rychle. Jeho přístup byl úplně jiný. Pečlivě mě vyšetřil a potvrdil, že mám zúžené tepny. Řekl mi, že musím jít co nejdřív na zákrok, při kterém mi roztáhnou cévy – aby se v nich obnovil průtok krve,“ popisuje Miroslav. Tzv. angioplastiku podstoupil v brněnské Fakultní nemocnici. Krátce poté mu ještě v Hodoníně na chirurgii museli amputovat i dva postižené prsty. „Ty už se zachránit nepodařilo. Lékaři mi vysvětlili, že bych se musel na roztažení cév dostat dřív,“ přibližuje.

Bolesti v lýtku po zákroku ustoupily a Miroslav až do letošního léta žádné další zdravotní problémy neměl. „V srpnu se mi však strhla kůže na palci pravé nohy. Rána se nehojila dobře, a tak jsem se znovu obrátil na pana doktora Matušku. Ten zjistil, že se jedná o podobný problém jako před třemi lety, a poslal mě znovu na roztažení cév, tentokrát do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze,“ říká. Zákrok dopadl dobře a Miroslava hned druhý den propustili domů. „Jsem rád, že se vše obešlo bez amputace. Bez dvou prstů na noze sice funguji normálně, neumím si ale představit, že by mi chyběly ještě další,“ popisuje Miroslav, který už je sice v důchodu, ve volném čase ale organizuje výletní plavby na Baťově kanále. Ostatním doporučuje, aby se v případě zdravotních problémů nebáli vyhledat pomoc lékařů. „Jak se ukázalo u mě, důležitá je včasná léčba. Teď už vím, že zdraví nesmím podceňovat,“ uzavírá Miroslav.