Toulky Moravskými Kopanicemi
Mezi nebem a zemí. Všechny fotografie: Daniela Řeřichová

Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala krajinu na moravsko-slovenském pomezí před mnoha lety -  při studiu lidových zvyků pro národopisný festival a při práci na dokumentu o jedné z významných osobností tohoto regionu.

Vracím se opakovaně,  okouzlena tichým půvabem místa s pohnutou histoií i nelehkými lidskými osudy.

Kopanice tvoří roztříštěné osady a samoty – Vápenice, Žítková, Vyškovec – vzdálené od sebe kilometry, a přece propojené neviditelnými pouty sounáležitosti.
Přirozeným centrem oblasti byl odedávna Starý Hrozenkov, i když i další obce – jako Lopeník, Březová či Strání – sdílejí společné nářečí a lidové tradice.

Lidé tu vždycky žili z toho, co vyvzdorovali z kamení a hlíny: žito, oves, okopaniny, okurky.

V říjnovém čase krajinu halí melancholický háv.
Hřebeny Bílých Karpat se ztrácejí v závoji oblak.

Z mlhy vystupují obrysy stromů – a spolu s nimi i legendy. O kraji tvrdém a nesmlouvavém, kde kromě neúrodné půdy číhaly i hrozby nájezdníků – Tatarů, Turků, Kuruců – i hlad, zima a nelítostný řád.

Lesní porosty se střídají s rozhlehlými pastvinami.
Úzké pásy polí připomínají sedrané košule po předcích.

Zem byla svatá.
A člověk? Ten měl hodnotu podle její výměry.

Všechno podléhalo odvěkým mravům – gazda rozhodoval, děti pracovaly, city ustupovaly vůli rodu.
Nejeden neposlušný syn byl vyděděn, nejedna dcera se stala „prespankou“ – ženou, která se vrátila ze služby s dítětem, bez manžela, bez ochrany.
Odmítaná rodinou, vyhnaná z komunity i z kostela, hledala útočiště v samotách – někdy i v tragickém řešení své situace.

Jejich příběhy mě dojímaly už tehdy. A dojímají dodnes.

Právě v Žítkové, kde mám ubytování, žily ženy zvané bohyně.
Na místě dnešního malého muzea stál prostý dům Irmy Gabrhelové. Tady jsem se v roce 2000 poprvé setkala s „bohyňováním“.
Ženy obdařené hlubokým vnímáním, léčivými znalostmi a intuicí pomáhaly nejen bylinkami, ale i radami a obřady.

Možná i dnes nosí některé děvčice při sobě netátu – jak se zde říká plavuni vidlačce, která má působit jako afrodiziakum.
Vždyť  láska, touha a tajemství má v lidském životě trvalé místo.

Mé putování skrápí jemný, vytrvalý déšť.
Míjím skromná stavení – občas zarostlá, občas se známkami lidské přítomnosti: vyskládané dřevo, květináč v okně, kouř z komína.

Představuji si, jak ještě před sto lety nosily zdejší ženy z lesa klestí svázané do otepi a upevněné na zádech v popruhu.
Jak na kilometry vzdáleném potoce drhly lněné či konopné prádlo, jak se v kruhových žentourech semlelo obilí a jednou týdně pekl černý chléb nebo buchty s hruškovými povidly.

Na úpatí zalesněných kopců se k sobě choulí několik nových usedlostí a tmavé nebe občas rozčísne sluneční paprsek.

Přívětivé světlo mě pak provází dlouhou cestou k pitínským samotám ke kapli Panny Marie Kopanické.

Moderní, zděný objekt  vznikl v roce 1990 z prostředků místního rodáka.
Krajinu tu však  protínají mnohé drobné sakrální stavby – v houštinách, u studánek či pod mohutnými duby, které patří k jejím charakteristickým rysům stejně jako štíhlé kmeny buků.

Míjím prastaré sady jabloní a durancií, i několik sušáren ovoce.
V trávě se fialově skví ocúny – podzimní krásky Bílých Karpat.

Nepotkám živáčka. Podzimní čas přeje zklidnění a usebrání.

V deštivém, liduprázdném Starém Hrozenkově vyhledám u dolního rybníka Památník Kalvárie Kopanice, připomínající krutou bitvu s tatarsko-tureckými nájezdy z roku 1663.
Tři tau kříže stojí jako stíny věků proti obloze – tiché a pevné jako paměť kraje.

Tady se minulost propisuje nejen do kronik – tady ji poutník dýchá s každým krokem.

Mé toulky se chýlí ke konci.

S pohledem na majestátní vrcholy Velkého Lopeníku se loučím slovy kopanické písně:
„S Bohom ostávajce, dobre sa mávajce.“



 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
35 komentářů
Daniela Lender Chaloupková
Poprvé jsem o tomto regionu četla jako dítě v poutavé sérii Gabra a Málinka od Amálie Kutinové. O žítkovských bohyních mi poté vypravovala babička a román Kateřiny Tučkové se stal jedním z nejmilejších. Děkuji za krásný popis, sdílení a ještě krásnější fotografie :-))
Zdeněk Pokorný
Krásný jímavý článek. Vloni jsem procházel Žítkovou, když jsem tudy šel Stezku Českem. Narodila se tu a bydlí tu moje kolegyně ze školy, mají zde chalupu. Pozvala mě, ať se stavím, že budou v určený čas doma, v Žítkové. Dal jsem si časový limit, musím tam přijít do 20h, za světla. Byl červen. Přišel jsem v 19.55, žasl jsem. To je Žítková. Byl jsem pohoštěn a po hodině odcházím. Prý, kde budu spát. Já odpovídám, že nevím. Údiv. Prodírám se do zarostlého kopce buřinou, nohy do krve od kopřiv, ostružin a ostré trávy. Ustýlám si na zemi pod strom, na strniště, nade vsí. Spím, jako když mě do vody hodí. Krása. To je Žítková.
Daniela Řeřichová
Děkuji z celého srdce. Je hezké, že jste virtuálně putovali se mnou.
Helena Přibilová
Paní Danielo, děkuji za Vaši úžasnou fotoreportáž, která na mne hluboce zapůsobila. Kopanice patří k oblasti Moravského Slovácka, která se však výrazně liší od té úrodné nížinné části, ze které pocházím. Je to kraj drsné krásy, zachovalých tradic a také svérázných obyvatel.
Libuše Heulerová
Danielo, díky za krásné vyprávění i povedené fotky :-)
Jana Kollinová
Zajímavé vyprávění doprovázené úžasnými fotografiemi. Na takových místech má vnímavý člověk k Přírodě nejblíž.
Eliška Murasová
Danielo, děkuji za nádherné poetické vyprávění a vypovídající fotky.
Marie Ženatová
Milá paní Danielo* díky moc za dojemné vyprávění a překrásné fotografie. V roce 2023 jsme se také při cestě na Slovensko zastavili i v soukromém muzeu poslední žitkovské bohyně - Irmy Gabrhelové, její příběh nás velmi dojal. Ano, zde žili skutečně pracovití lidé s pohnutými osudy. Ale i já ve svém rodišti jsem se setkávala s velmi pracovitými lidmi i dojímavými osudy. Odstěhovala jsem se z rodné vesnice v roce 1970, ale do té doby jsem viděla vždy z okna kuchyně jak kolem chodily některé starší vdovy s velikými otepy klestí a také upevněné na zádech v popruhu. Bylo u nás málo vody a tak jsem velmi často vozila na trakaři prádlo k malému potůčku a tam je máchala. A v dětství jsme pekli pro celou velikou rodinu v peci tři veliké pecny chleba. Díky moc za milou připomínku ♥
Daniela Řeřichová
Děkuji za další milé vzkazy. Předám je na jaře bělokarpatským orchidejovým loukám.
Zuzana Pivcová
Je to moc krásná krajina. A protože krajina formuje do určité míry i lidi, věřím, že tam žijí většinou milí, srdeční lidé.
Rostislav Mraček
Nádherné!
Soňa Prachfeldová
Děkuji Danielo za půvabné vyprávění i krásné fotky.
Iva Bendová
Skláním se. Dojatá a zasažená v srdci a v nejhlubších místech duše. Děkuji, Danielo, za krásnou chvíli. Jste vzácný člověk. Tak oduševnělá, vnímavá a lidská, pokorná i s nadhledem. Je mi ctí být Vám "nablízku." Zatím jsem nečetla příspěvky pode mnou, píši bezprostřední dojmy z člověka, jehož řádky právě čtu. Teprve poté v sobě zpracuji téma článku a na fotky si zapnu noťas :-)
Martina Růžičková
Danielo, z článku cítím Tvůj hluboký vztah k tomuto kraji. Je mi jasné, že se k němu i fotografiím budu vracet.
Daniela Řeřichová
Moc vám všem děkuji za citlivá slova. Souznění je dar, kterého si velmi vážím.
Elena Valeriánová
Tichounce a zlehka jdu ve Tvých šlépějích, vnímám tu krásu ticha a samoty. Jímají mě náznaky příběhů života, které nám sděluješ. Teskním nad Tvými fotografiemi, protože vím, že život v těch místech nebyl a není zrovna lehký. A přece je mi tak tklivě hezky. Děkuji.
Věra Ježková
Danielo, moc hezké toulky.
Zuzana Zajícová
Krásný a dojemný... děkuju, Danielo
Eva Mužíková
Danielo, opět jsi nezklamala. Abych si článek a fotky vychutnala, přečetla a shlédla jsem si vše dvakrát. Umíš....
Marie Novotná
Nemám co dodat ,vše už bylo řečeno přede mnou. Prostě paráda .:-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše