Srdce mám rozbité na tisíc kousků. 6.9. 2025 jsem musela nechat odejít do psího nebe za duhový most mého parťáka Robinka. Byl tu se mnou od 23.12. 2020, měla jsem ho od jeho 11 let. Vstoupil mi do života po odchodu Meginky, která se dožila jen cca 10 let.

V posledních týdnech měl zdravotní problémy - vysoký tlak, šelest na srdci, krev z nosu, ledvinovou dietu a skončilo to mrtvičkou. To jsem věděla, že trápit ho už nenechám a pomohu mu na veterině odejít ve spánku a bez bolesti z pozemského světa, ale bohužel i z mého života.

"Robinku, kluku můj - vstoupil jsi mi do života před mým důchodem, který jsme si užívali pak společně. Už mi nebudeš strkat čumáček do ruky, že chceš pamlsky, už nebudeš hrabat deky a pak se na mě rošťácky dívat, co já na to. Nebudeš lehávat na zádech s packama nahoru, což byla tvá poloha té největší pohody. Už si nevyjdeme do lesa k rybníku, kde jsi to měl tak rád. Už nepojedeme na výlety do hor na Moldavu, na Klíny. Nepojedeš už se mnou k jezeru, nepůjdeš se mnou na hrad Hněvín ani na vyhlídku pod hradem. Když jsme spolu chodili pod večerní oblohou, pozorovala jsem hvězdy na nebi. Teď tam hledám tu tvou hvězdičku, jistě je to ta, co nejvíce září.

Nepochutnáš si už na masíčku, které ti nosila Vlasta, baštil jsi moc rád. Ale toho všeho jsi si za tvého života užíval s radostí a energií. A já byla šťastná, že jsem byla u toho.

Mé cesty pěšinkami jsou nyní bez tebe moc smutné. To tys mi přinášel do života každý den radost i štěstí a úsměvy na tváři. Byla jsem tu pro tebe i v dobách, kdy ti dobře nebylo. S tím jsem počítat musela, vždyť jsem si tě vzala, abych ti udělala krásné stáří. Často mám pocit, že to tys mi dělal to stáří krásnější ještě více, tak jak to vy pejskové umíte. Učit bychom se od vás měli - jak žít v přítomnosti a radovat se, když alespoň trochu zdraví slouží. Tobě zdraví dosloužilo, byť jsi měl dlouho hodně energie i po 15 letech. Dožil jsi se 15 let a 8 měsíců, ale déle už by to bylo jen trápení.

Odešel jsi za mé přítomnosti ve spánku a bez bolesti, byla jsem s tebou do posledního dechu. Odcházel jsi milován. Proháněj v tom psím nebi Barunku i Meginku, fenky jsi měl rád. Zařídila jsem i důstojnou kremaci a tvůj popel mám v urničce. Jednou, až bude ubývat sil i mě, tvůj popel rozptýlím v lese u rybníka, kdes to měl rád. 

Ty jsi byl statečný do posledních hodin, teď musím být silná a statečná já. Utěšuje mě ale, že jsem ti udělala stáří nejlepší, jaké jsem jen mohla. V mém srdci a vzpomínkách zůstáváš a slibuji, že jednou budeme zase spolu. Ty jsi šel jen napřed...

S Bohem broučku můj, ušáku okatej. Leť duše milá, buď volná."

Tvá panička Eva

(Připojím i píseň, Leť duše milá od M. Tilšarové, až bude článek otištěn)