O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce

O Zeyerovi, živé mrtvole a useknuté ruce
Pohled na hlavní oltář v bazilice sv. Jakuba Většího (všechny fotografie z archivu Šárky Bayerové, není-li uvedeno jinak)

Tafefobie je abnormální strach z pohřbení zaživa. Celý život jí trpěl Julius Zeyer. Jeden z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů ve svých povídkách často zpracovával hrůzné náměty o lidech, kteří se probudili v rakvi.

Stala se z toho posedlost. Až taková, že Zeyerovi musel jeho přítel lékař slíbit dokonalou jistotu. Dne 29. ledna roku 1901 probodl doktor Thomayer Juliovo mrtvé srdce stříbrnou jehlou... 

Bay

Julius Zeyer v roce 1885 (fotokopie z knihy Ve stínu Orfea, Nakl. V. Rupp 1949  - z archivu Š.B.)

Jak asi Zeyer k takovému strachu přišel? Co to spustilo? Možná něco slyšel u sv. Jakuba, kam rád chodil. Tehdy se v Praze všichni znali, a tak se třeba nevědomky "postaral" historik a spisovatel Jan Svátek. Na některém literárních salonů. Právě on totiž jako první písemně zaznamenal temnou pověst od sv. Jakuba. Možná hororovou pražskou šuškandu, možná pravdu.

Bay

Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670-1712),  Wikipedia, volné dílo 

Český škechtic Jan Václav Vratislav z Mitrovic byl barokní politická celebrita konce 17. století. Jedna funkce za druhou. Nejvyšší kancléř a sudí Českého království, císařský tajný rada, velkopřevor Řádu maltézských rytířů. Také vynikající diplomat. Zemřel roku 1712 v pouhých třiačtyřiceti letech na vodnatelnost. Takže asi ledviny.

Pohřbili ho do krypty kostela sv. Jakuba. A pak se začaly dít věci. Asi po dvou dnech uslyšeli mniši v noci divné zvuky. Z podzemí šel lomoz, křik a hrůzné kvilení. Minorité usoudili, že duch kancléře nenašel posmrtný klid, a tak v chrámu straší. Opat zorganizoval spásné modlitby. Když zvuky nepřestávaly, všichni uvěřili, že v podzemí haraší sám ďábel. K  neustávajícíóm litaniím mniši přidali i obcházení náhrobního kamene s křížem, jeho přežehnávání a kropení svěcenou vodou. A pak najednou "strašení" přestalo. Všem se ulevilo a do kostela se vrátil klid. 

Jenže, když za několik let minorité otevřeli podzemí kvůli uložení dalšího nebožtíka, zděsili se. Rakev otevřená a rozbitá, víko roztřískané. Seschlé tělo kancléře leželo opodál na kamenné dlažbě. Smrt byla jen zdánlivá. Vratislav z Mitrovic byl zřejmě jen v kómatu. Když se probral, měl sice sílu dostat se z rakve,  ale na víc už ne. Těžký kámen zvednout nedokázal a zoufalý křik mu taky nepomohl. Zemřel hladem, žízní a nejspíš také hrůzou.

Bay

Kámen, pod kterým je vstup do hrobky Jana Václava Vratislava z Mitrovic v bazilice sv. Jakuba Většího. Pod ním se odehrával popsaný horor.

Nu, není se tedy Zeyerovi co divit. Jeho duše byla sice romantická, ale víc miloval magické, hrůzyplné a tragické příběhy. A takových je v pražských pověstech nemálo. Jedna taková temná se vypráví dodnes.

Na hlavním oltáři u sv. Jakuba kdysi stávala socha Panny Marie. Lidé ji považovali za zázračnou, uctívali ji a ověšovali dary. Perlami, zlatem i drahokamy. Až se jednou jeden podlý zloděj odhodlal ke svatokrádeži a nechal se v kostele na noc zavřít. Když byl všude klid, vylezl ze svého úkrytu a za světla svic přišel až k Madoně. No a jakmile z ní začal sundavat šňůru s dukáty, chytila ho socha za ruku a už nepustila. Mniši našli lupiče až ráno. Pološíleného, údajně s bílými vlasy. Až před svědky Panna Maria zlodějovu paži pustila. Představený kláštera poté muže vydal světské spravedlnosti. Jak bylo tehdy zvykem, trest byl jediný a jasný. Useknutí ruky. A historka o zázraku hned letěla Prahou. Uťatou ruku zavěsili v kostele pod kruchtou na věčnou paměť. A onen zloděj? Po odpykání trestu se údajně natolik kál, že si v klášteře vyprosil místo posledního sluhy. A tam také dožil. 

Zčernalá a seschlá ruka kradařská visí v bazilice sv. Jakuba Většího dodnes. Jako memento, že KRÁST SE PROSTĚ NEMÁ. Že aby to platilo na věky věkův, i když už jsme dávno v podobných výchovných trestech hodně polevili. Možná ale právě proto...

Bay

 

Zdroj/Fakta:
Masarykova univerzita (is.muni.cz);
Klášter minoritů (www.klasterminoritu.cz;
kniha Ve stínu Orfea

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
14 komentářů
Martina Růžičková
Díky za bezvadně napsané vyprávění, při kterém mi běhal mráz po zádech.
Jana Kollinová
Zajímavé téma a opět skvěle zpracované. Děkuji.
Šárka Bayerová
Všem dalším moc děkuji, že se chvilku se mnou báli.... :-)
Šárka Bayerová
Paní Jírová, nespletla jste se? Nejde o pražské pověsti Popelky Biliánové?
Zdenka Jírová
Kdysi jsme byli se školou na výletě na Karštejně. V noci jsme přespali dole ve vsi. Na pokoji nás bylo asi 8 děvčat a celý večer jsme povídaly hrůzostrašné pověsti. Bály jsme se potom jít i na záchod.
Zdenka Jírová
Také mám ráda pověsti, mám i Pražské pověsti od paní Popelíkové, tam jsou jedna hrůznější než druhá. Ale ono na tom vždy je kousíček pravdy a lidová slovesnost si hodně přidala. Můj vnuk , když jsem o pověstech vyprávěla a ne ty hrůzostrašné i četla, vždy se ptal" a babi, že je tam něco pravda?" Nádherné pověsti převážně z východních Čech sepsal Adolf Wenig. Mám je, jsou krásně ilustrované.
VANDA Blaškovič
Tak to je perfektní vyprávění, jak má být! Bojím, bojím a dík, Šárko.
Šárka Bayerová
Moc vám všem děkuju za komentáře i za to, že jste se nechali vtáhnout do mého vyprávění... :-)
Michaela Přibová
Ano, tímto bavím turisty. Dokonce dodávám, že manželka ve snu slyšela jeho volání, ale považovala to jen za sen a žádný krok neučinila :-) Šárko, díky za článek zajímavě napsaný.
Zuzana Pivcová
Kdo má větší představivost, asi se mu to zcela klidně nečte. Ale takové případy fobií jsou. A právě tak i případy, kdy někoho prohlásili za mrtvého a chystali se ho pohřbít nebo už i pohřbili. Nedávno bylo něco podobného myslím v Itálii. Údajně mrtvá starší paní se v nemocnici probrala, ale po několika dnech už skutečně zemřela.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše