Na okně v koupelně mám malý květináč. Je v něm kytička, kterou jsem nedávno náhodou objevila v Kauflandu. To jsem jenom tak procházela jsem uličkou mezi regály, a v koutku se slevněným zbožím zahlédla malý květináček. Vyloženě smutná rostlinka zabalená v celofánovém krytu, jedna jediná mezi nějakými čokoládami, sáčky s moukou a dalšími potravinami s procházející expirací. Taková malá sklíčená Popelka. Nemohla jsem ji tam tak nechat. Prostě jsem musela natáhnout ruku a vložit ji do košíku. Teprve doma jsem pak studovala, co jsem si to vlastně koupila. Tillandsia. Hm. Podobné rostlinky za výlohami květinářství jsem sice už viděla, ale ty "lopatky" mezi úzkými listy byly vždycky červené a tato je bílá. Chvíli jsem také dumala, jestli jsem nenalítla a nekoupila si kytku plastovou. Ona tak totiž vypadá na pohled i na dotyk. Pak jsem se tedy rozhodla, že je živá, a jala se shánět informace, jak pěstovat. Napřed jsem tedy v záplavě všech rad tápala. Je to bromélie a ty se prý pěstují na nějaké tyči. Tuhle jsem přece koupila v květináči! Nebo - zalévá se jen velmi málo, nezalévá se vůbec, jen rosit. Polostín, světlé místo, ne na slunce ... Tak jsme se s kytičkou domluvily. Já jí vysvětlila, že bude bydlet na okně v koupelně, tam je největší vlhko. Ale nesmí jí vadit, že na ni odpoledne bude chvíli svítit sluníčko. Chvíli to klapalo, jenže pak jsem na ni na pár dní zapomněla, měla jsem nějaké jiné starosti, opravdu důležité. A když jsem si zase vzpomněla, lekla jsem se. Půda v květináčku úplně suchá - jedna z těch rad říkala, že nemá nikdy vyschnout úplně! Honem jsem do květináče kápla pár kapek vody, celou kytičku orosila a polepšila se. Každý den si s ní povídám, chválím ji, dokoce jsem si troufla - opět podle jedné rady z internetu - ji přihnojit. Kytička nic. Vypadala každý den stejně, nereagovala. Už sem se bála, že se jí u mne nelíbilo a prostě odešla do květinového nebe. Až dnes večer.

Vešla jsem do koupely a překvapeně zírala. Kde se tady vzal motýl? Jak se sem dostal? Musela jsem se vrátit do pokoje pro brýle, abych poznala, o co jde. Kvítek! To je přece kvítek, kytička mi neumřela, ona rozkvetla!

Tajnůstkářka. Přes den jsem si ničeho nevšimla. Ani v nejmenším jsem netušila, že má nějaké poupě. 

P.S. Nejsem cvok. Jen si se svými květinami, citrusy a vůbec se vším, co pěstuji, prostě povídám. Ne proto, že se to prý dokonce doporučuje, ale protože své květiny a vůbec všechny rostliny mám ráda. A koho mám ráda, s tím prostě mluvím :-)