V minulosti se u nás deskám příliš nedařilo, o některé jsme přišli a možná i proto si teď své nedávno nabyté sbírky gramofonových desek vážím.

V rodině se vypráví příhoda, že když rodiče mého muže malovali, babička nevěděla, kam s deskami, aby se nezničily. S plnou náručí stála v kuchyni a napadla ji trouba. Desky tam srovnala a kamínka přikryla novinami. Vymalovalo se, na desky se zapomnělo a nemohlo to skončit jinak. Desky byly v troubě chráněné jen do té doby, než se zatopilo.

Naše desky byly zase v pohodě narovnané ve spodní polici stojanu, ale pak jsme nad ně na stojan umístili akvárium. Nevšimli jsme si, že vzduchování nejen bublá a zajišťuje kyslík rybičkám, ale taky vypouští vodní mlhu ven a ta zatékala na zadní řadu desek. Obaly se slepily a bohužel i část desek se zničila.

V současnosti mám pěknou, novou sbírku starých desek, zakoupenou z pozůstalosti po sběrateli. Kamarádka, bydlící v nájmu, měla v bytě údajně desek plné skříňky, cca 200 desek nejrůznějších skladeb klasické hudby. Nikdo je nechtěl a překážely, a také spoustu knížek o hudbě a skladatelích.

,,Přijeď si pro ně, budou tvoje,“ řekla mi. ,,Majitelka bytu by je ráda věnovala někomu, kdo by z nich měl radost.“

Měla jsem za ten tip radost ohromnou a ihned jsem připravila kytici růží ze zahrádky. Dále jsem vzala s sebou 1000 Kč na desky, láhev vína na knížky, nachystala kufry a s manželem jsme vyjeli. 

Nakonec mi nevadilo, že desek bylo o dost méně, prý to neodhadla, a knížky tam nebyly žádné, majitelka je už vyřadila spolu s dalšími knihami. Sbírka je to přesto velice pěkná, těším se z ní a desky opatruji.

A tak v horkém létě už trochu myslím na zimu. Vím, neměla bych, venku je nádherně, ale v zimě budu mít daleko více času, než mám teď.