Sedíme s manželem pod pergolou obrostlou zelení a povídáme si. Pijeme po obědě kávu, pozorujeme včelky na květinách okolo nás. ,,Je to prima, že tu spolu pijem kafe, viď?“ ,,Je to bezva,“ odpoví můj muž.

Vyprávíme si, co jsme kdo četli a já přemýšlím nad ranním článkem a tématem bohatství v něm.

Když peníze máme, nejsou pro člověka důležité, horší je, když dojdou. Už několikrát nám peníze v životě docházely. Marodila jsem já a téměř nic nebrala, marodil i můj muž a nebral vůbec nic, to bylo horší. Děti ještě studovaly a my jsme zrovna zařizovali nové bydlení. Špatné časy však přešly, ve dvou se všechno vydrželo.

Maminka říkávala: ,,Nic mi nedávejte, já všechno mám“, a dívala se při tom na svoji velkou rodinu. ,,Rodina je všechno,“ říkala.

Dnes to vidím stejně. Přidávám kromě rodiny jako celku ale ještě další možnosti bohatství člověka: životní partner, spokojené rodiny dětí, střecha nad hlavou, důchodová renta, zdraví, porozumění a soulad v rodině, přátelé a kamarádi, ale hlavně mír. To už si povídáme o problémech světa.

Připomínám téma životní spokojenosti v knížce Drašar, určitě se k ní co nejdříve vrátím.

Kávu dopíjíme a jdeme se věnovat každý svým činnostem. Manžel odnáší hrnečky a jde umýt nádobí do kuchyně. Já pokračuji v ráno započaté práci, okopávám záhony a zbavuji je rozrostlého svlačce. Stříhám odkvetlou levanduli, odkvetlé floxy, růže a pivoňky, sbírám spadané ovoce, některé nechávám pod stromy. Manžel pak odváží hromadu trávy i s vytříděným ovocem do kontejneru na bio odpad.

Vylovím z hladiny zahradního bazénu včelky, vosy i kobylku, ta se nechce nechat zachránit a skáče zpátky do vody. Konečně skok nasměrovala ven, do trávy. Zaplavu si a pozoruji Betynku, jak se chladí na dlažbě, za chvíli prchá domů. V obýváku si na gauči dopřává klidný odpolední spánek.

Mám ráda léto, teplé i pořádně horké. Mám vůbec ráda teplo. Jaká báječná pohoda, když jsme včera večer v pokoji se 26°C sledovali společně film. Studený dům je prohřátý, dveře i okna jsou od rána otevřená.

Nevadí mi, že je v létě na zahrádce hodně práce, odpočívat můžeme později. Na léto jsme se těšili, tak jen ať sluníčko hřeje, je to potřeba.

Na květinách v zahrádce hoduje různý hmyz, i ovoce přitahuje včelky a vosy svou vůní. Nejen švestky, ale už i sladké spadané broskve jsou pro ně pod stromy nachystané. Zalétají sem i motýli.

Letošní krásné a klidné léto bych přála naprosto všem lidem, kteří si ho přejí, kteří o něj stojí a kteří ho potřebují.