Taky je u vás takové vedro? U nás ano, a přesto jsme si dopoledne udělali výlet do nedalekých Petrovic. Máme na ně s Petrem vzpomínky. Petrovice jsou u hranic s Německem v okrese Ústí n/L, žije zde 907 obyvatel. V letech 1938-45 byly přičleněny k nacistickému Německu. Po válce se opět staly českou obcí. Veškeré informace o této obci lze najít na Wikipedii.

Toto malé město je součástí našeho života od doby, kdy jsme se s Petrem sesnámili v r. 1977 na Barrandové. V Petrovicích měl totiž chalupu jeho otec. Ne, že bychom tam jezdili každý týden, ale občas jsme tam na víkend jeli. S dětmi jsme v Petrovicích byli jednou, ale jen na výletě, v té době už  jsme o domku nic nevěděli.

Uplynula spousta let, venku je letní počasí a já jsem si najednou vzpomněla na Petrovice. Petr se moc vesele netvářil, ale pak si dal říct, od nás to není daleko. Navrhla jsem středu 13.8.25, námitky se nekonaly, bylo sice dost teplo, ale dalo se to vydržet. Všude, kde jsme se snažím fotit kostely. Pokračovala jsem v tom i tady a jako první přišel na řadu Kostel sv. Mikuláše z r. 1793. Uvnitř jsme nebyli.

Byli jsme překvapeni, jak se Petrovice změnily, už nebyly vesnice, ale město, hlavně si ho evidentně oblíbili vietnamští přistěhovalci, ti jsou všude. Dalším překvapením bylo velké letadlo Tu104 uprostřed obce. A nebylo to jen tak nějaké letadlo, už nesloužilo k létání, ale majitel z něj v r. 1995 udělal restauraci. Když jsme se byli podívat uvnitř, bylo to, jako bychom byli na lodi Porta Bohemica. Jen jsme si to prohlédli, přišla příjemná slečna a poslala nás k vůli vedru do restaurace dole, dali jsme si dobrou svíčkovou a něco k pití.

Byla jsem ráda, že jsme si i přes vedro venku tento malý výlet udělali. Kdy se nám stane, že se najíme v opravdovém letadle? Asi nikdy, protože do letadla nás nikdo nedostane. Pokud budete mít do Petrovic cestu, tuto zajímavou restauraci opravdu doporučuji. Přeji všem krásný zbytek léta a ještě spoustu hezkých  výletů.