Léto v plném proudu, početné chladné dny se střídají s vedry. 

"Pojedeme na výlet, něco vyber," vyletěla z manžela v podvečer myšlenka. I holubička ze skály by se styděla a pomyslela by si, že se ve vzduchu jen tak trochu courá. A já mám o zábavu postaráno, blesklo mojí hlavou. Podobné výlety v sobě nesou přípravu a dopravu. První část jde za mnou, o druhou se stará manžel.

V přípravě musím zohlednit: délku trasy,y, rychlý přesun, případné objížďky, parkoviště u cíle bez nutnosti ujít více než jeden kilometr, případně převýšení, málo lidí, dostatek tekutin na cestu, drobné mince kdyby bylo potřeba, otevírací dobu objektů, blízké občerstvovací stanice (restaurace, bistra, kavárny) a jejich nabídku, kšiltovku, sluneční brýle, papírové kapesníky, bundu kdyby uhodily mrazy, dezinfekci v malé lahvičce a další životně důležité aspekty. 

Protože od března vlastníme nové auto, nepředpokládáme závažné technické nedostatky. "Ředitel" naší dopravy proto musí otevřít dveře vozidla, zapnout bezpečnostní pás, nastartovat a jet. Z místa A do místa B. Pravda, když se všechno sdělím tatko lakonicky, trochu se pak stydím, že "ředitelovu" funkci poněkud bagatelizuji.

"Dobrá, už několik let se chci podívat na vrchol Kletě," po kratším přemýšlení navrhnu.
"Kde to je? Jak je to daleko? Budeme muset jít pěšky, když je to hora?"
Zakroutím hlavou a do nitra pokoje začnu s přednáškou: "Kleť je nejvyšší hora Blanského lesa v šumavském podhůří a měří 1087 metrů," dál se nedostanu, přeruší mě hromobití:
"To jako polezeme tak vysoko? A co nahoře uvidíme, pokud vůbec něco kvůli stromům uvidíme."
Doplním: "Na vrcholku stojí nejstarší kamenná rozhledna v Čechách, která se jmenuje Josefova věž a vedle stojí chata s restaurací, kde dobře vaří."
Ozve se zamračený pohled se štiplavou otázkou: "Rozhledna?! To se budeme plahočit do kopce a pak ještě do schodů? To si nemůžeš vybrat něco jiného?" 
"Nebul, tak strašné to nebude, nahoru jede lanovka, pojedeme i dolů, a když se ti nebude chtít vyšlapat těch pár schodů, počkáš na mě dole, pošlu ti fotky." Ale to už jsem viděla, že si ze mě manžel dělá šprťouchlata v rámci filozofie, že by lidi neměli bát humoru třeba i na hlavu postavenému. Jsem na to zvyklá, na podobné hry vždy přistupuji, zapojují se a reaguji.