Na první pohled může připomínat čmeláka nebo drvodělku – vydává hluboký bzukot, má černou hlavu a zadeček, ochlupenou rezavohnědou hruď a tmavá křídla.

 „Objev této včely na kvetoucím jerlínu japonském na jižní Moravě jsme očekávali několik let. V Evropě se totiž šíří poměrně rychle, zejména v teplejších oblastech. Teď je tu,“ říká Ing. Kamil Holý, Ph.D., odborník na invazní druhy hmyzu z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC). Dvě čalounice byly pozorovány při sběru pylu na jerlínu japonském (Styphnolobium japonicum), jednom z jejich oblíbených hostitelů. Jednu z nich se podařilo odchytit pro vědecké účely.

Co je čalounice zač?

Čalounice jerlínová patří do čeledi čalounicovitých (Megachilidae), řazené mezi samotářské včely. Nepatří mezi agresivní druhy – žihadlo mají pouze samice a použijí ho jen při přímém ohrožení.

Zatímco dělnice včely medonosné měří do 14 mm, samice čalounice dorůstají 20 až 28 mm. Pyl neshromažďují na nohou, ale na spodní straně zadečku, což je pro čalounice typické. Hlava a zadeček jsou černé, hruď pokrývají husté, rezavohnědé chlupy, křídla jsou průhledná, zakouřená, ve vnější polovině tmavší. Hnízdí v dutinách dřeva a v tzv. „hmyzích hotelích“, kam ukládají zásoby potravy a kladou vajíčka.

Invazní, ale nebezpečná?

Na rozdíl od jiných zavlečených druhů není čalounice považována za invazní druh s výraznými dopady na biodiverzitu, a není tedy cílem žádných eradikačních opatření. „Přirozeně dochází k určitému nárůstu početnosti, který se ale časem stabilizuje. V jiných evropských zemích se čalounice stala součástí místní fauny bez významných dopadů, i když byla několikrát pozorována konkurence s původními druhy o hnízdní dutiny“ vysvětluje Kamil Holý.

Pomozte vědě – sledujte jerlíny

Druh zatím nemá české jméno. Vzhledem k preferenci jerlínu je možné použít název čalounice jerlínová. Asijský jerlín japonský je v Evropě její oblíbenou živnou rostlinou, ale navštěvuje květy více rostlin z několika čeledí, například levanduli. Kvetoucí jerlíny jsou často prvním místem, kde bývá čalounice nalezena. Samice se vyskytují nejčastěji v červenci a srpnu.

CARC zároveň vyzývá veřejnost k pomoci s monitoringem výskytu čalounice. Pokud ve svém okolí zaznamenáte včelu velikosti čmeláka, s charakteristickým zbarvením a bzučením, zkuste ji vyfotografovat. Ideálně i odchytit a zmrazit pro pozdější identifikaci. Fotografie a informace o odchytu jedinců zasílejte na email: kamil.holy@carc.cz.

„Nejdříve ji hledejte na kvetoucích jerlínech – to bývá nejčastější místo prvního pozorování. Pokud naleznete hnízdo v hmyzím hotelu s otvorem přes 8 mm, utěsněné dřevní drtí a pryskyřicí, i to může být čalounice,“ dodává Holý.

Kontext šíření

Původní oblastí výskytu je Korea, Čína, Taiwan a Japonsko. Čalounice byla zavlečena nejprve do Severní Ameriky, kde se rychle rozšířila ve východní části a o něco později do Evropy. Zde byla čalounice poprvé zaznamenána ve Francii roku 2008. Od té doby se šíří zejména jižní a východní částí kontinentu. K nám přilétla nejspíše z Rakouska, případně Slovenska. Západní část republiky může obsadit německá populace. Podobně jako u invazivního škůdce vrtule ořechové, je i u teplomilné čalounice patrný trend postupného posunu do chladnějších oblastí pomalejším tempem.

Včela v porovnání s pětikorunou, květ jerlínu japonského a samotný strom. FOTO: Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu