První byl v sobotu 10. května na sever do našich milovaných Jeseníků, na kopec Paprsek.

Od naší poslední návštěvy se tam něco změnilo. Při stoupání nahoru pod lanovkou, která jezdí jen v zimním období, jsme viděli na obzoru novou kamennou Dalimilovu rozhlednu. I dřevěná kaplička vedle chaty změnila barvu, tenkrát byla úplně nová. Jen ty vyhlášené výborné kynuté borůvkové knedlíky byly pořád stejně dobré.

Když jsme se posilnili, uhasili žízeň a odpočinuli si po náročném výstupu, pokračovalí jsme dále lesem k té nové dominantě kraje. Dalimilova rozhledna stojí na vrchu Větrov nedaleko osady Velké Vrbno, která je součástí Starého Města pod Sněžníkem. Kamenná stavba je replikou historické rozhledny, která stála na Kralickém Sněžníku. Stavba byla dokončena v roce 2021. Rozhledna měří 33 metrů, a má 168 schodů. Když jsme se kochali krásnými výhledy na okolní krajinu, z čistatasna se tam objevilo velké množství motorek. Motorkáři tam měli asi nějaký sraz. Rázem bylo po klidu, proto jsme raději sestoupili s prudkého kopce do Starého Města, kde jsme nastoupili do našeho autobusu, a přesunuli se do Dolní Moravy. Tam jsme v jednom útulném bufetu počkali na naše zdatnější turisty, kteří se rozhodli pokořit Kralický Sněžník. My už jsme ho jednou zdolali - stačilo.

Druhý náš květnový výlet směřoval na jihozápad na Brněnskou přehradu, neboli Prýgl, a zámek Veveří. Často cestujeme na druhý konec republiky, a přitom neznáme hezká místa nedaleko našeho bydliště. Proto jsme se 17. května rozhodli, že to napravíme a vydáme se tam, kde jsme naposledy byli se školním výletem.

Tentokrát jsme zařadíli do programu i plavbu lodí, na kterou jsme nastoupili po deváté hodině ranní, a která nás zavezla až do Veverské Bítýšky. Po cestě jsme pozorovali jarní přírodu, život na břehu a trpělivé rybáře. Propluli jsme okolo hradu Veveří, abychom se po čtyř kilometrové procházce k němu vrátili, a strávili tam příjemné chvíle. Poseděli jsme na nádvoří hradu pod rozkvetlými kaštany, ochutnali dobré moravské růžové, které bylo v ceně vstupenky. Někteří se rozhodli i pro prohlídku hradních prostor. 

Potom už byl čas vydat se na 8 km zpáteční cestu do brněnského přístavu. Cesta lesem po cyklostezce podél přehrady byla hezká a nenáročná. Poslední zastávka před naším cílem byla v jedné hospůdce, kde měli, pro některé, dobrou zmrzlinu a pro ostatní vychlazené pivo a něco k snědku.

Tak to byly naše dva jarní vydařené výlety, i když to počasí mohlo být lepší. Tak třeba příště.