Jako každý rok i letos se naše vesnice zapojila do akce Ukliďme Česko. A stejně tak my dvě se sestrou. Letos se nás sešlo méně, ale jak říkají Italové "Pochi ma buoni", tedy málo ale dobrý. A užívá se to nejen o jídle, ale i o malé skupině lidí apod.  

Po pozdravení všech a uvítání organizátora se dohodujeme, kam kdo půjde.

  Všichni si vybíráme rukavice a ubíráme se dohodnutým směrem.  

 I mladší ročníky se zúčastnily.

Sestra v příkopu. Nic jí neujde.

 Tohle je první várka.  

 Na závěr přichází odměna v podobě opékání buřtů. A hlavně potěšení a radost, že člověk přispěl k něčemu dobrému.

Ona vlastně sestra uklízí průběžně po celý rok. Chodíme venčit kamarádce psa a během procházky po lese sbírá plastové lahve a odpad do tašky. Někdy jí říkám, ať se v klidu projdeme. Ráda pozoruji les, dívám se do korun stromů a snažím se splynout s přírodou a lesem. Ovšem z meditace mi vždy probere Inka: Podrž mi Badíka. A už se dere směrem, kde vidí odpad. Někteří lidé tady ve vesnici se smějou.