Osvědčené výletní místo Litoměřičanů ožilo po dlouhých zimních měsících svým obvyklým ruchem.

Výčepní a zároveň majitel pan Hanzl se na mne příjemně usmál a osvědčil svou velmi dobrou paměť. Poznal mě. Už jsem tu sice dlouho nebyl, ale za dvanáct let občasných návštěv přece jen některé tváře návštěvníků hospodskému utkví v paměti.

Lidí kolem je mnoho, ale žádná známá tvář. Skupina malých dětí obsadila dětské hříště, maminky s kočárky korzují po parkových cestách a ostatní návštěvníci obsadili stoly před hospodou. Jarní pohoda pevně vládne ostrovem a přenesla se i na mne.

Popíjím výborné červené a koukám po lidech.  Toto je prostředí, které jsem pokaždé rád prožíval. Hrající si děti, dospělí u piva a skromného občerstvení, lesík kolem dokola a jen pár metrů od hospůdky široká řeka Labe, působící pozitivně jak na oko, tak i na duši. Alespoň já to tak vnímám. Stále stejný a neobyčejně příjemný obrázek po těch dlouhých dvanácti letech, co sem občas chodím posedět. Pohoda. A tak jsem raději vyndal z tašky zápisník a propisku. Co kdyby?

Uvědomil jsem si, ovšem, že mám teď docela vážný problém. Budu muset určitě přehodnotit své hospodsko-kavárenské preference. Kam zamířit příště? Hospoda Gambáč, kavárna Anděl, nebo tato příjemná ostrovní hospůdka? Asi bude důležité, kam se mnou kdo bude chtít jít. Lidé mi občas chybí. Ovšem, zejména ti lidé blízcí, se kterými si mohu povídat a těšit se z jejich blízkosti.

Když jsem se od svého stolu rozhlédl kolem sebe, vidím několik mladých žen a dívek, které se zde prezentují v různě roztrhaných džínách v mylném domnění, že budou pro zde přítomné pány přitažlivější. Holt, i toto je současná a hodně rozšířená podoba módy! Svatá prostoto! Koukám ale, že přítomní pánové i mladíci jakéhokoli věku nemají potřebu takto exhibovat a všichni jsou oblečeni přiměřeně normálně.

Došel jsem si pro druhou sklenku a rozjímám. Kolikrát jsem tu vlastně seděl se svou ženou nebo s přáteli? Dnes tu sedím bohužel sám a mírně nostalgické myšlenky se mi až rojí v hlavě a vrací se s neodbytnou naléhavostí jak bumerang.

Raději jsem vstal a vydal se na procházku ostrovem. A krásné pohledy a teplé jarní slunce mi postupně vyhnaly z hlavy všechny nostalgické myšlenky. Není přece všem dnům konec!

Litoměřický Střelecký ostrov

* * *