Odtud jsou výhledy směrem k pásmu Javorníku. Cestu lemují skály vystupující z paseky poražených smrků a jedlí. Už vyrůstají jejich mláďata a les se obnovuje.

Sedlo má dva blízké vrcholy, a tak dostojí svému jménu. Napojuji se na červenou značku, mezi bizardními skalami porostlými mechem šplháme k hlavnímu vrcholu. Tady se trochu ztrácím, jehličí je všude stejné, ale mám Elišku čmuchalku a ta jde spolehlivě po ztracených stopách. Objevuje se rovinka s rozhlednou a přístřešky k odpočinku. Sedlo 902 m. n m.je původně keltské hradiště. Vrchol je obklopen tajemným lesem plným skal, mechem porostlých kamenů a hlubokých strží.

Rozhledna nabízí panorama výhledů na Javorník, Poledník, Velký Javor a Svatobor. Hrad Kašperk před  Zhůřskou horou. Nahoru nelezu, dnes sice svítí slunko, ale obzory jsou v mléčném oparu. Spíše si vychutnávám pohledy do údolí na hrad Kašperk ze skály s křížem. Bývalo to jedno z mých  oblíbených míst, když jsme tudy v mládí táhli na čundru Šumavou a tady přespávali pod širákem.

Cesta do Albrechtic je pohodlná, upravená a jsou na ní častá místa k odpočinku. Odtud je možné odjet autobusem. Ale hospoda je zavřená, času mám dost, tak zvolím další zastávku. Moje fenka radostně vyskočí a šupajdí dál lesem  po červené značce do údolí. Už vidíme vrchol Svatoboru a zastavime se až v Zaluží u kapličky. Ves je rozložena na svahu s krásným výhledem na hrad Kašperk a údolí Otavy. Máme hodinu do odjezdu, na dlouhé posezení počasí není a tak pokračujeme dál. Je to snadné, stále z kopce.

Nad Sušicí u Kalicha je poslední výhled na město a to už kolena protestují. Na nábřeží stíhám autobus, takže žádné občerstvení nebude. Trochu dohadovaní s řidičem, už má v autobusu dva psy a odmítá třetího. Lidé se přimlouvají, pejskaři prý brzy vystupují, já tvrdím, že pes je v tašce. Ela na řidiče upírá oči a sláva, jedeme domů.

Album z výletu:

https://photos.app.goo.gl/kEA6pQ1SkGfvqccY7