Když nás "íčkařka" Vlasta pozvala na zajímavou výstavu Czech Press Photo 2024 do Prahy do Národníhio muzea, nezaváhali jsme ani minutu. A když jsme ještě navíc jako bonus dostali setkání s milýma lidičkama z našeho "íčka", neodradil nás ani docela silný ranní mráz.
Naši sousedé a kamarádi nám dokonce nabídli, že nás na výstavu doprovodí, a vezmou nás ráno autem na rychlík do Hulína. To se nedalo odmítnout. Jenže chybička se vloudila, a já jsem nastavila ranní vstávání o hodinu později. Když na nás o půl šesté ráno zazvonili, byli jsme ještě v posteli. Museli jet sami, a my jsme se vydali 3 km pěšky na další vlak. V Hulíně jsme stihli rychlík do Olomouce. Jenže další přípoj - Valašský expres - měl, kvůli požáru cisteren, 40 minutové zpoždění. Vtom se přiřítil další rychlík - Zlínský expres - a my jsme si mohli užívat pohodlnou cestu hezkou krajinou. Hodní průvodčí nám uznali jízdenky z ranního spoje. Do Prahy, na Hlavní nádraží, jsme dorazili přesně v jedenáct. Zájemci o prohlídku výstavy na nás čekali u vchodu do sálů.
Začátek výstavy byl ale hodně depresivní, katastorofický a smutný. Účastníci soutěže, novináři, váleční zpravodajové a fotografové zachytili okamžiky z loňské povodně na Severní Moravě, dozvuky střelby na Filozofické fakultě v Praze. Mohli jsme vidět neveselé fotografie z pokračující války na Ukrajině, z bojů v pásmě Gazy i z jiných neklidných míst naši planety.
Toto není po náletu, to je sídliště v Praze
Ještě něco ze sportu
Na fotografiích bylo i pár poltiků domácích i zahraničních
A teď něco na pohodu
Návštěvníci
Nám se to líbilo
Nám taky
Moravská proticovidová
Příjemné posezení v hospůdce
Všechno jednou končí. Vyšehrad jsme museli vynechat, zpáteční vlak už na nás čekal. Před nádražní budovou jsme uprostřed dvou rušných silnic potkali vysokého muže středních let s mapou Prahy v ruce. Na ní měl zakroužkované Hlavní nádraží, které hledal. Na moji otázku odkud pochází, odpověděl, že z Kanady, a že jede do Bratislavy. Když jsme mu řekli, že stojí před hledanou budovou, odvětil, že on hledá "many people". Tak jsem mu doporučila, že musí sestoupit po schodech do podzemí, a tam, že najde opravdu hodně lidí. Byla jsem ráda, že jsem mohla zúročit své snažení na Duolingu, kde se učím anglicky. Na cestě zpět se už nic dramatického nepřihodilo. Když jsme dorazili domů, zrovna začínaly televizní zprávy na ČT1, a těch příjemných tam taky zrovna moc nebylo.
Foto: "skoroíčkařka" Jana
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %