Na Hromnice jasná noc, bude ještě zimy moc.

A krásná zima přišla, týden tuhých mrazů, až -17 na horách přes noc, ale přes den sluníčko pěkně svítilo, od rána se sníh blyštil jako drahokamy. Děti si užívaly jarních prázdnin a my zase jejich přítomnost u nás na horách. 

Malá příhoda ze sjezdovky. Dcera se s vnukem klepala zimou na sedačce lanovky, mrzlo jen praštělo, lanovka je ve stínu lesa a často zastavovala, když u výstupu někteří lyžaři spadli, vysoko taky foukal ostrý vítr, zábly je ruce i nohy. Málem jsme brečeli, říkala dcera, a aby vnuka zabavila při čekání tam nahoře, odváděla myšlenky na poledne. ,,Půjdeme k babičce na oběd, ohřejeme se, budeme hrát hry, ale hlavně, dáme si kachýnku s knedlíčkem a zelíčkem." ,,A jaký bude ten knedlíček?" nechal se chytit vnuk. ,,Já už jsem dlouho neměl u babičky bramborový, myslíš, že bude bramborový?"

Dcera vyprávěla, že si takto krátili dlouhou chvíli, ani si neuvědomili, že s nimi na sedačce sedí pán s paní. Ti už to nevydrželi, pán se začal smát: ,,Já už to nemůžu poslouchat! Tohle už ne,"  a smála se tomu i ta paní.

Pak jsme se doma smáli všichni, když vnuk nad talířem horké polévky povídá: ,, A  to jsme jim ještě neřekli, že bude moje oblíbená, polévka knedlíčková!"

Knedlíky byly bramborové.