Zima je ve své polovině. Zahrádka bývá po ránu pokrytá mrazivou jinovatkou, ale doma na okně se už hlásí předjaří. V lednu, při oslavě mých kulatin, jsem dostala hodně kytiček a musela je umístit právě na studené okno v kuchyni, s pohledem do zahrádky. Ještě vánoční okno se rázem proměnilo v jarní. Daří se tam dobře narcisům, bramboříku, orchidejím, kolanchoe apod. Vůbec tohle okno se mění podle ročních dob a to i z venku, výzdobou na parapetu, ale i obrazem, který se do zahrádky nabízí.

Přes poledne zasvítí na zahrádku slunce a tak na vyhřátých místech už jsou docela vysoko pupeny sněženek a trochu rozkvétají hyacinty.

Jedním z dárků k mým narozeninám byla i vstupenka na koncert symfonického orchestru Dalibora Havlíčka v KD Kladno. Bylo prima, že se zároveň zúčastnila i velká část rodiny. Jednak chtěli jít se mnou na koncert, a synova rodina navíc dostala vstupenky už v září při oslavě kulatého výročí jejich svatby.

Koncert byl skvělý, na programu byly melodie z filmů. Program držela dcera a kontrolovala, zda jsme film správně poznali, případně napověděla.

Zahájeno bylo znělkou 20th Century Fox Fanfare. Na řadu přišly ústřední melodie filmů Stmívání, Pearl Harbor, Indiana Jones, Tenkrát na západě, Poslední Mohykán, Harry Potter, Rocky, Piráti z Karibiku, Hra o trůny, Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře, Sedm statečných, Starci na chmelu a další. Pro některé filmy byly typické klobouky, takže je měli hráči rychle na hlavách.

Za každou skladbou se strhl bouřlivý potlesk a neměl konce po ukončení koncertu. Obecenstvo vstávalo, orchestr mnohokrát přidával.

Na závěr jsme si ještě přiťukli dvojkou dobrého bílého vína na setkání a v mrazivém večeru jsme se před kulturním domem rozloučili.