Zdeněk (71 let): Je špatné, že po ničem netoužím a chci klid?
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále vzdělávat, být aktivní. Mám pocit, že si lidé zvykli používat v běžné řeči výrazy z motivačních knih a článků. Kdo se neúčastní, je považován za neúspěšného nýmanda.
Dvakrát v životě jsem se rozvedl. Nejsem na to pyšný, ale stalo se. S dcerou z prvního vztahu se téměř nestýkáme, žije v zahraničí. Se synem z druhého manželství jsem v kontaktu, vídám se s jeho rodinou. Když kluk potřeboval pomoct, protože se mu nedařilo v podnikání, nějakou dobu jsem mu finančně přispíval. Mohu si to dovolit, mám kromě vlastního bytu ještě jeden, který pronajímám. Přesto jsem si uvědomil, že mnou syn i snacha tak trochu opovrhují. Často mi říkají, co bych měl dělat. Přesněji, že bych měl cestovat, bavit se, sportovat.
Nedávno se mě syn zeptal, jak je možné, že po ničem netoužím, že si nechci život užít. Opáčil jsem, že nevím, co si představuje pod výrazem „užít si život.“ Zatvářil se otráveně a pak řekl: „Tati, nechtěl bych zestárnout tím způsobem jako ty.“
Drobátko mě to urazilo. Ale hlavně, co má můj syn co hodnotit, jak žiju? Já mu také do jeho života nemluvím. Nedovedu si představit, že bych mu říkal, kam má jet na dovolenou nebo že se má přihlásit do klubu turistů.
„Proč se nepřihlásíš třeba do klubu turistů?“ zeptala se mě nedávno snacha.
„A proč se tam nepřihlásíš ty?“ zeptal jsem se.
Mám dojem, že mnoho lidí si myslí, že je třeba neustále vyvíjet nezměrnou aktivitu všeho druhu. Dvě dámy ze sousedství si zřejmě daly socialistický závazek, že docílí toho, abych s nimi chodil na vycházky, na výstavy, do divadla. Kdykoli je potkám, oznamují, kde byly a kam se chystají. „A vy, Zdeňku, nikam nechodíte? Není to škoda? A co celé dny děláte?“ říkají pokaždé.
Celý život jsem pracoval v těžkém průmyslu na pozici vedoucího provozu. Vstával jsem celý život na šestou ráno. Jsem v penzi už několik let, ale pořád si ještě užívám, že se můžu vzbudit, kdy chci. V deset, v jedenáct? Proč ne. Hodně času trávím u počítače. Jsem filatelista, mám přátele se stejnými zájmy, jenže jsme každý odjinud, tak komunikujeme online. Někdy si vyjedu na filatelistickou burzu. Večer si rád pustím nějaký dobrý film. Platím si Netflix a zírám, kolik dobrých filmů nyní vzniká. Je mi dobře. Jenže mnoho lidí není schopno pochopit, že člověku může být o samotě dobře. Že ne každý musí sportovat a neustále se družit.
V létě mě syn pozval na chatu, kterou měli pronajatou na dva týdny. Přijel jsem s tím, že se bude grilovat a pak tam jednu nebo dvě noci přespím. Těšil jsem se, že si vyjdu na houby. Byla tam nějaká žena, kterou pozvala snacha. Paní evidentně byla vytipována jako vhodná pro mě. Vyprávěla mi, jak ovdověla, jak nemá s kým chodit za kulturou a na výlety. Snacha se nás snažila dát dohromady, byla to její kolegyně z práce. Bylo to vrcholně trapné a měl jsem co dělat, abych se nesbalil a neodjel. Jenže už tak pozdě nejel žádný autobus.
Když někde čtu slovní spojení „aktivní senior“ vzpomenu si vždycky na dobu, kdy jsme v práci dělali nástěnky s různými budovatelskými hesly, které bolševici měli tolik rádi. Mám pocit, jako by se nyní každý, kdo se nechce účastnit komunitního života a nemá spoustu zájmů, byl považován za méněcenného, za divného, za morouse. Ano, pro snachu, pro syna a pro sousedky jsem určitě morous. Čím větší cítím tlak na to, že bych se měl změnit, tím víc mi vyhovuje být morousem. Protože protivní staří dědci nikoho nezajímají a časem jim všichni dají pokoj.
Pozoruji často jednoho muže ze sousedství, je plus minus v mém věku, který neustále někam doprovází svou ženu. Jezdí společně na běžky, v létě je vždy vidím mířit s kufry na nádraží a pak se vracejí opálení. Společně chodí po sídlišti s hůlkami.
„Podívej, takový bys měl být,“ řekl mi nedávno syn.
Uvědomil jsem si, že je se mnou nespokojený, neváží si mě, že by měl raději jiného tátu, aktivního.
Ale já jsem mu nikdy v životě neřekl, jaký by měl být. Nikdy jsem mu nevyčetl, že prošustroval při podnikání spoustu peněz, že nevystudoval vysokou školu, že není sportovec ani umělec, ale vlastně je úplně obyčejný průměrný chlap. Takový jako já.
(Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenáře, který si nepřál uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
