Dopis Ludwigu van Beethovenovi
Úvodní foto: Pixabay

Milý pane Beethovene,

nejspíš se divíte, že vám píšu. Nemůžete mě znát, narodila jsem se až 127 let po vaší smrti. Na jednom seniorském portále jsem se chtěla zapojit do soutěže, jejímž jedním tématem bylo napsat dopis nějaké nežijící osobě. Nejdřív mě napadli rodiče. Napsala bych jim, jak vzpomínám na své dětství a jak ovlivnilo můj život. Ten nápad jsem ale vzápětí zavrhla. To bych raději udělala soukromě než veřejně.

Po chvíli má mysl začala bloudit mezi spisovateli, kteří na mě v mládí velmi zapůsobili. Antoine de Saint-Exupéry a jeho Malý princ a Francois Villon svými baladami. Ale přece nebudu psát Francouzům, když jsem studovala ruštinu a němčinu, a ruskou a německou kulturu znám tedy docela dobře a je mi blízká. Na chvíli jsem se zastavila u několika spisovatelů. A pak jste mě napadl vy! A bylo mi jasné, že jste ta nejlepší volba.

Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste obohatil můj život. Samozřejmě jsem už od školních let věděla, že jste byl hudební skladatel. Blíže jsem vás ale poznala až na fakultě. Při praktických cvičeních z němčiny. Vyučující, po mamince poloviční Němec, nám přehrál Ódu na radost a poskytl nám její text v němčině. Slova básně Friedricha Schillera na mě velmi zapůsobila. A k nim vaše hudba! Měla jsem pocit, že jsem nikdy neslyšela nic krásnějšího. Neumím zpívat, ale Ódu jsem si stále zpívala tak dlouho, až jsem si slova zapamatovala. A pamatuji si je dodnes; jen si už tolik nezpívám. (Jiná vyučující nám řekla, že na vaši melodii se dá zpívat říkanka Polámal se mraveneček.)

Miluji sborové zpěvy. A pocit při poslechu Ódy na radost, burácející koncertním sálem, je nesdělitelný. Svého času mě napadlo, že bych chtěla, aby mi ji zahráli na pohřbu. Postupně jsem objevovala vaše další překrásná díla.

Vím, že jste neměl snadný život. Zažil jste slávu, vzestupy i pády, postihla vás největší tragédie, která snad může hudebního skladatele potkat – ztráta sluchu. Byl jste rozporuplná osobnost. A prý jste nebyl ani moc hezký. Na tom posledním nezáleží. Ovšem vaše portréty s rozevlátými vlasy a tajemným pohledem se mi líbí. Kdysi jsem viděla černobílý životopisný film o vás. Pamatuji si scénu, kdy sedíte shrben na posteli, v rukou máte starou botu, kterou opravujete, a zní Óda na radost. Nesmírně působivý moment. Později jsem viděla o vás ještě jeden film, barevný. Ten první nepřekonal.

Děkuji vám ještě jednou za krásné chvíle, které jsem díky vám prožila. Jistě by vás potěšilo, že Óda na radost se stala hymnou Evropské unie.

Věra, Praha

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
34 komentářů
Iva Bendová
Velká gratulace, zasloužené vítězství!
Jan Zelenka
Věrko, pozdě, ale přece. Už konečně mohu na opět íčku řádit. Mám rád tvé články, ať už jsou o čemkoli, mají obsah a hlavu a patu. Je v nich znát tvá dlouholetá praxe. Tento článek je originální svým námětem. Zpracování je ovšem skvělé!
Marta Hrušková
Milá paní Věro, to je krásné vyznání! Na web i60 nechodím úplně pravidelně, především z nedostatku času. Váš příspěvek mě ale alespoň zpětně inspiroval k přemýšlení, komu bych byla napsala já. Adeptů jsem našla víc, spíš hodně. Po tvrdé selekci mi zůstali především spisovatelé: Karel Čapek a Richard Halliburton, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšela. Byl to americký novinář, dobrodruh a cestovatel, žil v letech 1999 – 1939 (pravděpodobně zahynul při přeplavbě Atlantiku, ale teorie o jeho zmizení byly nejrůznější, i třeba únos marťanů). První jeho cestopis jsem četla někdy v 7. třídě ZDŠ a od té doby jsem měla jedinou touhu – cestovat. Nu, v 60. a dalších letech přání sice zbožné, ale ne moc reálné. A když už to „šlo“, byly malé děti a práce a své staré sny jsem tzv. pustila k vodě. Samozřejmě jsme cestovali i s rodinou a viděli jsme leccos, ale ve šlépějích R.H. jsem nešla. A dnes už bych ta vysněná místa ani vidět nechtěla, protože hromadný turismus atmosféru mnoha míst naprosto … minimálně odsunul do pozadí.
Alena Vávrová
Věrko, úžasný příspěvek! Taky miluji Ódu na radost- byla to jedna z prvních písní, co jsem se naučila, když jsem po letech začala znovu zpívat ve sboru. ( A s tím Polámaným mravenečkem to je tedy gól! )
Hana Polednová
Věru, zajímavý dopis, to se ti povedlo.
Vlasta Ledlová
Věro, děkuji za připomínku tohoto génia. Kdysi jsem četla jeho životopis od Antonína Zhoře Sám proti osudu a dodnes na knížku vzpomínám. Před několika lety mě dcera pozvala na Ódu na radost do Westminsterskeho opatství. To byla dvojitá radost.
Soňa Prachfeldová
Oh, děkuji ti Věrko, takhle krásně lidsky nám přiblížit hudebního génia.
Pavlína Vavříková
Moc hezké!
Jitka Hašková
Věro, to se Ti povedlo báječně.
Věra Ježková
Děkuji podruhé. :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše