Rozhodnutí, pobýt na horách až do posledního adventu, jsme změnili poté, když nás vnuk pozval na předvánoční žákovský koncert základní umělecké školy Kladno.

Zúčastnila jsem se já, páníček nemohl nechat Betynku doma samotnou. I tak byla z odjezdu rozhozená, doma pořád vybíhala na zahrádku a hledala sníh. Neboj se, Betynko, však ještě bude.

Koncert byl nádherný. Začaly nejmladší děti a přes zpěv a hru na různé nástroje jsme se doposlouchali až k těm nejstarším, škola vyučuje až do osmnácti let. Střídaly se flétny, příčné flétny, klavíry, saxofony, housle a kytary.

Začala holčička písní Svěráka a Uhlíře Prosinec a hned navodila poetickou, zimní předvánoční náladu:

Je prosinec a vrabec prosí, mějte lásku v duších

a listonoši klapky nosí na promrzlých uších.

Spí včelí úl, spí bílá zahrada,

spí světa půl, mráz řeku opřádá.

Slyš, koledu si dítě zpívá, hlas má trochu tklivý

a v jablku se hvězda skrývá, budem dlouho živí.

Postůj chvíli, chvíli, chvíli,

budeš bílý, bílý, bílý,

protože se krásně chumelí.

Bílou plání, plání, plání,

pán a paní, paní, paní,

do lesa si vyšli na jmelí.

Je prosinec a vrabec prosí, mějte lásku v duších

a listonoši klapky nosí na promrzlých uších.

Kromě jiného mě zaujaly také nejstarší dívky nádherným přednesem lidových písní z díla A. Dvořáka, L. Janáčka, B. Martinů. Slyšet dnes krásně zpívanou lidovou píseň je skoro zázrak, proto jsem ráda, že se umělecká škola lidovým písním věnuje. Dvě lidové písně hrála i žákyně 1. roč. na housle, na klavír zazněla koleda Pásli ovce.

Rožnovské hodiny zahrálo saxofonové trio za doprovodu klavíru, krása.

Samozřejmě jsem měla velikou radost z našeho vnuka. Chodí do této školy první školní rok, to znamená ještě necelé první pololetí a koncert uzavíral svou vlastní skladbou Zlaté mosty.

Kéž by existovaly pohádkové zlaté mosty, které by ještě před Vánocemi ukázaly lidem cestu k sobě, jednomu k druhému.

Říká se přece, že hudba lidi spojuje.