Každý den na horách je jiný. A tak ráno po klidné neděli mrzne a fučí severák.

Vítr se snaží sfoukat sníh ze zasypaných stromků. Cestička ve sněhu je do rána plná suchých hnědých lístků lípy od sousední chalupy. Z břízky se mu zatím žluté listy sundat nepodařilo. Jedna malá jabloňka má pořád listy zelené. Ovocné mladé stromky jsou obalené sítí na ochranu proti srnkám, mají sněhovou čepici.

Na cestě je ledovka zavátá sněhem. Jdeme na procházku s Betynkou, podíváme se ke sjezdovce. Je zatím mimo provoz, ani děla neběží, nezasněžuje se. Přitom na konci listopadu už na okolních kopcích bylo vidět mraky sněhovými děly foukaného sněhu.

Kolem poledne se asi tak na hodinu trochu rozjasní a ukáže se sluníčko. Sníh se zatřpytí. I když mrzne, sjede s rachotem vrstva sněhu z prohřáté strany střechy.

Odpoledne jdeme na procházku v tu stranu, kde se Betynce vůbec nelíbí. Bývá tam celý rok ohrada s býky, cítí je až k nám. Dnes ale neprotestuje, je spokojená, jdeme oba dva, s páníčkem má jistotu. Chňapá po koulích sněhu, házím jí je. Skáče do sněhu, líže ho, zavrtává hlavu. Na cestě si lehá, válí se a jezdí po sněhu. Zimu miluje jako malé bílé polární zvířátko. Jenže je maltézský psík a mokrá srst ji kolem tlamičky od vody hnědne. Sníh je dobrodružství, viď Bety, to se to dovádí. A všimla sis vůbec, že býci zmizeli? Majitel stěhuje zvířata během roku po pastvinách sem tam. Tak letošní zimu nebudou bučet a přibíhat k cestě, ani nasycení nebudou stát v mlze jako nehybné siluety.

Betynka v radovánkách nezná míru a protože nechceme, aby prochladla, vracíme se. Doma ji v teple vysušíme ručníkem, nabalené kouličky sněhu sundáme kartáčem, něco si vykouše a lehne si ke kamínkům.

Okolí už zahaluje bílá mlha. Nám to nevadí. Je krásný předvánoční čas.