Včera jsem zde měla líbezný Mikulášský průvod.

    "Kde se vzal, tu se vzal - laskavý Mikuláš u domku stál.

    V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku.

    a z bílých vousů teplý šál ...

    Z obláčků slétají hodní andílci s hvězdičkami na čele.

   A co ti čertíci?

   Pytel asi nechali za vrátky"

A moje myšlenky se vrací do mého dětství na Drahanské vrchovině. Vidím, jak sedíme u babičky a dědečka a ten kouzelným hlasem vypráví: "Bode svátek velkyho světca - svatyho Mikoláša. Ož se určitě někde spóšti po zlatym žebřiko z nebe."

A my malé děti jsme se tajně dívaly z okna do tmy, viděly hvězdy, měsíc a představovaly si skutečně, že se někde spouští velký zlatý žebřík. A v tuto chvíli se ozvalo klepání a do místnosti vešel Mikuláš, andělé a rozverní čerti. A my byli ihned zalezlí strachem pod postelí. Ale andělé nás laskavým hlasem zavolali a Mikuláš se zeptal, zda jsme byli hodní? Ihned jsme všichni poklekli a vroucně se pomodlili a horlivě se přiznali Mikuláši k některým špatnostem a slibovali velikou poslušnost, kázeň a to stačilo.

Byli jsme odměněni jablíčky, perníčky i ořechy. Čerti nám dali pro výstrahu ještě kousek uhlí a řepu a už řinčeli řetězi ve dveřích a odešli. A my šťastní se už dívali jen na andílky a Mikuláše.

Dědeček nám po jejich odchodu řekl: "A teď pochodijó celó dědino a zase vodendó po zlatym žebřiko zpátky do nebe..."

Včerejší mikulášský průvod toho měl určitě hodně, byl u nás i v některých školách a jistě na mnoha dalších místech. Proto už nesestupuje po zlatém žebříku z nebe, ale jezdí obyčejným autíčkem  ♥   ♥  ♥