Žili byli v jedné malé chaloupce pod valašským kopcem kovář Ondřej s dcerou Eliškou. Maminka jí zemřela hned, jak ji přivedla na tento svět. Když byla Eliška úplně malá, starala se o ni, společně s tatínkem, ještě babička. Jenže ta už je taky v nebi, a oni dva zůstali na světě úplně sami. 

Eliška byla hodné děvče, snažila se pomáhat tatínkovi v kuchyni i v malém hospodářství. Ze širokého okolí přijížděli chalupníci nechat si u nich okovat své koně, a koupit si něco od železa.

Jednou na podzim, když už se pomalu blížila zima, vypravila se Eliška do nedalekého lesa na nějaké suché větvičky na podpal do kamen. Vykračovala si po lesní pěšině, a najednou uslyšela tiché naříkání. Ve křoví uviděla mladou lišku chycenou v železech, které tam nastražili pytláci. Po delším úsilí se jí podařilo lišku ze želez vysvobodit. K jejímu překvapení promluvila liška lidským hlasem a řekla: "Za to, že jsi mi pomohla, splním ti tři přání. Přemýšlej o tom, co by ti udělalo radost. Za týden se sejdeme na tomto místě, a já ti vyplním první přání". 

Když se druhý den ráno Eliška probudila, myslela si, že to byl jen sen. Krvavý šrám na ruce, který si způsobila od železné pasti, ji ale přesvědčil o opaku. Pomalu se blížily Vánoce, a ona vždy záviděla ostatním cérkám hezké pletené šály, čepice a rukavice, které jim upletly jejich maminky. Ona ale maminku neměla. Jak ráda by je našla pod stromečkem. 

Když se znovu setkala s liškou na smluveném místě, přednesla jí své první přání.  Ta řekla, že to nebude problém, a pospíchala k chaloupce, kde žila babka kořenářka. Ta, kromě toho, že se vyznala v léčivých bylinkách, každý týden nosila na trh své pletené výtvory. Zrovna naříkala, že jí kuna zakousla dvě slepice. Liška jí řekla: "Kunu postraším a vyženu, a ty mi za to upleteš pro kovářovu Elišku šálu, rukavice a čepici z pořádné teplé ovčí vlny". " Tak to si plácnem." Liška si večer na kunu počíhala, a vyhnala ji do hlubokého lesa. Za pár dnů přinesla hezky zabalený balíček. "Ten si nechej pod stromeček", řekla Elišce. 

"A jaké je tvé druhé přání? " Blíží se zima, a já jsem už vyrostla z loňských teplých holínek. Tatínek si pořídil koníka, a na nové boty pro mě už nemá". 

Liška chvilku přemýšlela a vydala se k chalupě na protějším kopci, kde bydlel švec s rodinou. Jeho žena zrovna hubovala kohoutovi, který pořád honil slepice a troufnul si i na ni. "Já tě asi dám na pekáč, a bude pokoj!!" Liška přišla blíž, a řekla: "Já kohouta vystraším tak, že si to bude na věky pamatovat. Potřebuju za to ale teplé boty na zimu pro Elišku z tamté malé chaloupky". "Zrovna  jedny pro ni mám, včera jsme je na trhu neprodali", řekla hospodyně. Liška splnila, co slíbila, kohoutovi sklapl hřebínek, a pro Elišku měla další dárek na Vánoce. 

"Tak, a teď to poslední přání". "Víš liško, u nás v chaloupce je každý večer hodně smutno. Já mám sice pejska Ferdu a tatínek nového koně, ale to asi nestačí". " Tak to už nechej na mě. Zítra, až se budete před obědem vracet z trhu, řekni tatínkovi, že si chceš nabrat vodu ve studánce pod lesem. Vezměte to z trhu oklikou. Každý den tam chodí v poledne pro vodu Markétka ze Lhotky s malým Kubíčkem. Na jeho tatínka spadl v lese strom, a od té doby žijí taky sami. "

Když se druhý den Ondra s Eliškou vraceli povozem z trhu, už z dálky viděli ženskou postavu, jak nabírá ze studánky vodu. V tom za  keřem vyskočila liška, Markétka se lekla, uklouzla na trávě a skončila pod smrčkem. "Jedeš potvoro!!", zakřičel Ondřej. Přiskočil k Markétce, podíval se jí do jejích hezkých černých očí, a bylo to zpečetěno. Naložil ji, Kubíka, vodu a vyrazili směrem k jejich domovu. Tam uviděl, že jim kape okap, vržou vrátka, a na zimu není naštípané žádné dřevo. A tak byl hned důvod k další návštěvě. 

U Štědrovečerního stolu už seděli všichni pohromadě. Pochutnali si na houbové polévce, rozkrájeli červená jablíčka, a nakonec zmizel i frgál s hruškovýma povidlama, který pro ně upekla nová hospodyně.  Eliška měla pod stromečkem dárečky od kmotry lišky, a i pro ty ostatní se něco našlo. Tatínek vyřezal pro Kubíka dřevěného koníka, a Markétce koupil na trhu krásný šátek z pravého hedvábí. Potom si společně zazpívali koledy, a všichni byli moc šťastní. 

Na jaře bude veselka. Možná, že příští Vánoce se z jejich chaloupky, kromě smíchu, bude ozývat i pláč nového malého tvorečka.

A liška? Ta má jiné starosti. Přebudovávají s lišákem noru, brzy do ní přibydou malá lišťata.