Doma ale živého psa nemají, maminka o tom nechce ani slyšet. Jak začne Matěj škemrat, že by chtěl psa, maminka má hned odpověď: "Pes do paneláku nepatří! Kdo by se o něj staral, venčil, uklízel po něm bobky?" A Matěj slibuje, že vše by to dělal a rád, ale maminka je stále proti. Tatínek našel na internetu stránky psího útulku. Zavolal Matěje: "Koukni, v útulku pořádají venčení pejsků. Půjčíme si psa a celé odpoledne si s ním můžeš hrát." To se Matějovi moc líbí. Bude mít aspoň na chvilku svého psa. Konečně se dočkal psího venčení. Vešli do útulku a se správcem si prohlédli pejsky v kotcích. "Tenhle se mi líbí, toho si můžeme půjčit?" volal nadšeně Matěj. Správce otevřel branku s nápisem Fido, nasadil černému chlupáčovi obojek a vodítko podal Matějovi. To bylo radosti, to bylo psího skotačení! Jenže všechno má svůj konec, i psí venčení. Smutně Matěj vracel Fida do kotce. Maminka Matěje utěšovala, že přece nemusí být smutný, že se má raději těšit na další neděli, kdy sem zase přijdou.

Podzimní týdny utíkaly jako splašené. Z Matěje a Fida se stali nerozluční kamarádi. V prosinci napadl sníh, ale při nedělních procházkách s Fidem to vůbec nevadilo. Z černé psí kuličky vždy byla za chvíli sněhová koule a z Matěje sněhulák. Před Vánoci Matěj napsal do dopisu Ježíškovi, že by chtěl Fida domů, ale věděl, že je to marné. Otevřel pokladničku a úspory rozdělil na tři hromádky. Mamince koupil hrneček, tatínkovi klíčenku a Fidovi pěknou psí hračku. Tatínek koupil ještě psí konzervy a maminka přibalila chlupatou deku, aby měl i Fido pěkné Vánoce. V neděli se s dárky vypravili do útulku. To bylo radosti! A při loučení opět slzičky, že Fida nemůže mít doma.

Po štědrovečerní večeři se Matěj pustil do rozbalování dárků. Stavebnice, knížka, kulich a rukavice od babičky. Otevřel krabici se stavebnicí, ale zase ji zavřel. Vše by vyměnil za to, kdyby mohl být u stromečku s kamarádem Fidem. Stoupl si k oknu a přes padající vločky sledoval zasněžené střechy. Tam, tam vzadu je v psím útulku Fido a určitě je mu smutno. Z přemýšlení ho vyrušil tatínek: "Pod stromečkem je ještě nějaký malý dáreček, to se do něj ani nepodíváš?" Opravdu, vánočně malovaná obálka s Matějovým jménem. Jak ji mohl přehlédnout?

Rychle obálku otevřel. Vypadla fotka Fida. "Fido, můj Fido!, přitiskl obrázek k sobě. Najednou si všimnul, že na zadní straně fotografie je něco napsáno. Psí útulek ti děkuje za všechny ty vycházky s Fidem, škoda, že po Vánocích už do útulku chodit nebudeš... Ostatní písmenka už přečíst nedokázal, protože do očí se natlačily slzy. "Proč pláčeš? Ty nemáš radost?" diví se maminka. "Jak mám mít radost, když do útulku už za Fidem chodit nebudeme", vzlyká Matěj. "A proč bychom tam chodili, když ho budeme mít doma?" Matějovi se rozzářily oči: "My ho budeme mít doma?" "Ano, vždyť je to na té fotce napsáno!" Teprve teď Matěj dočetl až do konce, že si může pejska po Vánocích vyzvednout. "Maminko, maminečko, opravdu?" "Opravdu a doufám, že stále platí všechny tvé sliby, že se o něj budeš starat." "Budu, budu, budu!" tančí Matěj po pokoji. Zvoní mobil. "Děkujeme.Taky ti přejeme pěkné Vánoce, chceš mluvit s Matějem?" podává tatínek Matějovi telefon. "Babičko, já mám ty nejkrásnější Vánoce, dostal jsem nejlepší dárek!"