I když to zatím tak nevypadá, v přírodě už je znát, že se podzim pomalu ale jistě ujímá vlády. Je pondělí 23.9. 24, venku svítí slunce a zůstat doma by byla velká chyba. Vyrazit někam dál by byla hloupost, výběr kolem nás je docela velký. Nebudu vás napínat, ano vyhrálo to naše oblíbené Jezero Milada. Zabalili jsme si pití pro nás a pejska, sušenky pro případ hladu, mlsky Boonečkovi, nasedli do našeho modrého autíčka a hurá na procházku. Jezero není od nás nijak daleko, je všední den, takže provoz na silnicích je trochu hustější. Na Miladu jsme bez problému v pořádku dorazili, zaparkovali jsme tentokrát jinde než obvykle. Pohled z kopce byl moc hezký.

Myslím, že toto jezero nemusím nijak představovat. Je to zatopený důl, jsou v něm samozřejmě ryby, dokonce i ty dravější a větší. Přiznám se, že my jsme se v něm koupali jen jednou a to při prvním otevření pro veřejnost. Zatopených dolů je v našem okolí víc a v letních měsících jsou hojně navštěvované. Miladu jsme si oblíbili pro možnost procházek kolem celého jezera. Stejný nápad jako my mělo samozřejmě více lidí. Hlavně tam narazíte na kolaře, bruslaře a jiné druhy sportů. Místa je tu naštěstí dost pro všechny, ale dodržovat pravidla se musí. Nejradši potkávám pejskaře. Nejinak to bylo i včera, vždycky se zeptám, jestli můžu fotit,  zatím se mi nestalo, že by mě někdo odmítl.

Zvu vás na procházku začínajícím podzimem, slunce krásně svítilo, labutě si spokojeně plavaly po hladině, kolařů bylo také dost, vykoupali se i pejsci. Vím, že spousta lidí má úplně jiné starosti. Snad už to nejhorší je pryč, držím všem palce. Nepíšu to proto, abych se chlubila, ale proto, abych trochu rozptýlila myšlenky, nadarmo se neříká, že příroda je mocná čarodějka.