O tom, jak jsem asi promarnila život...

O tom, jak jsem asi promarnila život...
Ilustrační foto: Freepik

… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.

Léta chodím ke kadeřnici Simonce. Chodím k ní z důvodu, který je zřejmý; prostě je moc šikovná, milá a mně zcela vyhovuje, jak se o moje vlasy stará.

Nechodím k ní zase tak často, protože moje vlasy si žijí tak trochu svým životem. Nikdy jsem je nebarvila, jsou vlnité, jen zhruba čtyřikrát za rok potřebují zastřihnout a na malou chvíli na ně plácnout trvalou, aby si přece jen nedělaly, co chtějí.

Simonka je upovídaná a mně to vyhovuje. Posadím se do křesla a poslouchám, co je nového nejen u ní, ale i ve vesnici, odkud jsem před časem utekla. Takhle to je, ovšem minulý týden ne.

Vylezla jsem po schodech do kadeřnictví.

 „Dobrý den, Simonko,“ stačila jsem pozdravit, ale pak mě zasáhl nevídaný obraz. Simonku jsem nespatřila. Spatřila jsem gigantická prsa, patřící madam, sedící v kadeřnickém křesle.  Obří útvary se proti mně tyčily prakticky v celé svojí nahé parádě, ukryté jen částečně do upnutých puntíkovaných šatiček. Zírala jsem na tu hmotu a nebyla mocna slova. Kadeřnictví není velké, je to původně kočárkárna, takže nebylo divu, že za prsisky jsem hned neviděla drobnou Simonku, jež stála za majitelkou oněch neuvěřitelných tvarů a cosi jí kutila na hlavě.

Když jsem znovu popadla dech a vstoupila do kadeřnictví, posadila jsem se do křesílka. Simonka mi odpověděla na pozdrav, a stejně tak i dáma. Ta neměla pochopitelně jen prsa, ale i zbytek těla, jež bylo sice kypré, leč nedosahovalo ani zdaleka takové kyprosti jako ňadra dmoucí. Celá dáma byla oděna do šatiček, jež by zajisté slušely spíš Simonce. Sahaly do půlky stehen a odkrývaly víc, než by si můj zrak přál.

Ten den mi toho Simonka moc nepověděla. Prim hrála dáma. Vstoupila jsem evidentně doprostřed jejího monologu.

„… sex je pro mě prostě potěšení, je to koření života,“ dokončila dáma příběh, jejž jsem bohužel neměla tu čest slyšet. S tím kořením nicméně souhlasím a evidentně i Simonka, protože jsme obě souhlasně pokývaly hlavou.

„Kdy přijde Martina?“ obrátila se dáma na Simonku.

„Máme čas, přijde až za dvě hodiny, to stihneme, nebojte se," odpověděla Simonka.

Martina je druhá kadeřnice. Tvářila jsem se asi dost překvapeně, proto dáma přispěchala s vysvětlením.

„Já Martinu nesnáším,“ obrátila se ke mně, „dřív jsem chodila jen k ní, ale od té doby, co mi dvakrát za sebou schválně SCHVÁLNĚ (!) spálila vlasy, chodím tady k Simonce.“

Ta vrtěla nesouhlasně hlavou. „Ne, to určitě ne, to by Martina nikdy neudělala!“

„Jo! Udělala! Závidí mi prsa a úspěchy u mužů!“

Uff.. to bylo silný kafe, neboť dáma mezi řečí prozradila, že jí je pětasedmdesát, což je bratru skoro o čtyřicet víc, než je Martině.

„Já za to přece nemůžu, že je mám jako Čvančarová,“ dáma zálibně nadzvedla prsa, znaveně ležící v klíně, „každé takhle prostě nenarostou.“ Spíš jako Pawlowská, doplnila jsem v duchu.

„Když mi je spálila poprvé, myslela jsem, že je to jen náhoda, ale hned potom mi je spálila zase, protože jsem měla schůzku s jedním mužem, který se jí taky líbil. Ukazovala jsem jí jeho fotku v mobilu. Záviděla mi ho. Opravdu moc hezký chlap, obarvené vlasy, udržovaný…“

No nazdar, pomyslela jsem si v duchu, chlap a obarvený vlasy… ten by na mě nesměl sáhnout…

„Barvený vlasy?“ vydechly jsme se Simonkou unisono.

„Jistě, proč ne? Chce vypadat mladistvě, je mu přes sedmdesát. Měli jsme schůzku u vody, nádherný večer, teplo, světla se odrážela od hladiny, bylo nás tam víc, ale on se věnoval jenom mně, byl pozorný,  a pak, pak… ach, udělal mi to moc hezky, úplně jsem se nabila na pár dnů novou energií…“

Dáma se zasnila. Pak se maličko probrala z vytržení a dodala: „ale doma bych ho nechtěla.“

Proč by ho nechtěla, neupřesnila, a ani my jsme se neodvážily zeptat.

Do kadeřnictví vstoupil muž. Střední věk, vysoký, upravené vousy, sympaťák. Všechny tři jsme odpověděly na pozdrav. Muž se posadil do volného křesla.

„Nesnáším vousaté muže,“ prohlásila kategoricky dáma. Bylo by na místě, kdyby muž odpověděl, že on pro změnu nesnáší staré prsaté ženy, co se neumí oblíknout vhodně svému věku. Muž byl evidentně slušně vychovaný, proto se jen zdvořile usmál. Evidentně mu poprsí, rozprostřené před jeho nosem, vzalo veškerá slova. 

„Mně rozhodně vousy na mužích nevadí, mně se buď chlap líbí, nebo nelíbí, bez ohledu na vousy a vlasy,“ odvážila jsem se podotknout a Simonka se mnou souhlasila. „Já to mám taky tak.“

„To víte, já jsem stará škola, muž musí být hladce oholen, když mě chce získat,“ rázně prohlásila dáma.

Vzhledem k tomu, že Simonka vzala do ruky fén a pustila ho na nejvyšší stupeň, debata spěla ku konci.

I já jsem ten den z kadeřnictví odcházela nabitá na několik dnů novou energií. Takový krásný téma na článek, to se hned tak nenajde!

Večer jsem si prohlížela svoje prsa. No jo, nemám je ohromný, ale pořád je to lepší, než dřív. To jsem je neměla prakticky vůbec. Je zajímavé, že jsem nikdy nezaznamenala žádné stížnosti stran jejich nepatrnosti, ale je taky fakt, že jsem jejich přítomností nikdy nikomu nevyrazila dech tak, jako dáma v kadeřnictví.

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
36 komentářů
Jana Šenbergerová
Myslím, že sebevětší prsa hravě zastínilo obrovské ego jejich majitelky. Za velikost čehokoliv většinou nemůžeme, ale přerostlé ego je nepochybně plně v naší kompetencí. A o tom já četla v tomto velmi povedeném článku, i když s malým zpožděním. Nicméně s velkou chutí a pochopením.
Tàňa Dušková
Závídím dámě její sebevědomí! Jsem ráda,že je jiná doba,fandím!Každý ať si chodí v čem chce,jak chce..hlavní je slušnost...
Lenka Kočandrlová
O co já přicházím,když ke kadeřnicím nechodím.....
Jan HNILIČKA
Hezky a vtipně napsané .. docela si tu atmosféru v tom kadeřnictví umím představit .
Ludmila Černá
Díky za vtipnou povídku. I když ... Pane Pepo, když jsem byla v učení, byla jsem jediná "ženská" mezi patnácti podstatně staršími chlapy. Co já si všechno vyslechla...Samozřejmě, že ne všichni moji kolegové byli chlubiví.
Pavlína Vavříková
Vtipné.
Jaromír Šiša
Hezky jsem si početl a pobavil, tak to má být, žádná těžká nebo velká témata :-)
Marie Faldynová
Také jsem se pobavila,
Sylva Wiedel
Moc hezká povídka. Za každý příběh, který pobaví nebo dokonce rozesměje, patří autorovi dík!
Dušan Brabec
Moc hezky napsané. Hodně jsem se pobavil, protože jsem vždy upřednostňoval plnoštíhlé prsatice. Je to prostě krása a mužský si to dovede vychutnat... A že ženské drbají nejen u kadeřnice?!? Vždyť to je prima, aspoň jsou pak k mužskému příjemnější.
VANDA Blaškovič
Zuzano, perfektní! To musely být nárazníky! A jak se říká i náraz s ......:). Takto humorně to umíte tady napsat snad jen Vy a pan Polák. Díky!
Romana Koníčková
Já mám vážnou pochybnost, že se něco tak hloupého stalo :-(
Jitka Caklová
Zrovna tak, jako já nemusím číst co se mi nelíbí, tak ani nemusím poslouchat, co se mi nelíbí. Vím, že nejsem dokonalá, ale umím "vypnout příjem" toho, co se mě netýká. Ať si je každý takový, jaký chce být.
Milan Pepo
Tenhle článeček byť psaný humorně bych spíše zařadil do nějaké rubriky ,,psychologie." Sebevědomí té prsaté paní je patologické. Navíc jsou věci, které bych ani jako chlap na veřejnosti neřešil. Představte si, že budu u holiče a budu se chlubit svou ,,výbavou". Kolik jsem měl žen a že na svůj věk nevypadám atd. Tak asi by si ostatní ťukali na čelo. Dívím se paní Zuzaně, že dotyčnou nějak vtipně ,,neusadila." :-)
Jitka Caklová
Kam moje paměť sahá, tak moje maminka měla vždycky nadváhu. Měla sice štíhlé nohy, zadek i boky, zato prsa velká, že si musela dávat šít podprsenky. Neumím posoudit, zda jsem měla štěstí, či smůlu, když jsem byla celá po mamince, pouze prsa jsem měla po tatínkovi. Jedno ale vím jistě, že jsem kvůli "nim" život nepromarnila.
Jana Jurečková
Chodím ke kadeřnici, jmenuje se Běla. Občas se mi stane, že nemůžu říct ani slovo. Prostě některá z dam si chce povídat a myslí si, že je tam sama. Ale tahle paní byla trapná.... Jenže vše jste popsala s krásným humorem, za což vám patří obrovský dík.
Jitka Caklová
Je mi líto, ale za posledních 9 let četnost i kvalita článků od řadových íčkařů značně poklesla. Pokud není koho pomlouvat, stěžovat si na přirozené neduhy, není o čem psát. Přesto musím přiznat, že články se kterými nesouzním, mě posouvají k poznání, že drbnou, která pomlouvá někoho, o kom neví vůbec nic, být nechci. Pokud někoho pobaví, nic proti. Spřízněnost v tomto smyslu není trestná, tedy zatím.
Jiří Dostal
:-) :-) Omlouvám se, občas prostě zapomenu, kde jsem hostem... :-) :-)
Jan Raška
Pane Dostale, že vašim komentářům mnohdy nejde rozumět ani při zapnutí všech mozkových závitů jsme si už zvykli, nicméně na vulgarity si zvykat nebudeme. Ty si nechte na doma. Díky za pochopení.
Jitka Caklová
J.D. :-) :-) Můj asi taky. :-) :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše