„Tož, první týden bude na sena, a druhý, to pomůžeš se zemáky.“

„Maminko, já bych chtěla se Sokolama, půjdou na výlet na Kohůtku. Jsou tam krásný lesy.“

„Kde by si chodila, tady je lesů dost!“

Bydleli jsme na konci dědiny, na samotě. Maminka se starala o domácnost, tatínek chodil na dráhu, sestra ještě do školy.

Hospodářství bylo malé. „Tady je začátek kamení a konec chleba, ani do JZD nás nechtěli.“

To léto stále pršelo. Co se usušilo, to zmoklo. Ale nějak to šlo. Zůstala jenom Zadní louka.

Jenomže tatínek už musel do práce.

„Musíte to zvládnout samy, holky moje, soused doveze.“

„Jo, dovezu, ale musej naložit, mně bolej záda.“

Tak jsme šli. Maminka shrabávala, sestra podávala a já na voze ukládala.

„Pomož Pánbů.“

Okolo šli dva kluci ze Sokola s ruksakama.

„Vy jste není na Kohůtce?“

„Teď jdeme zkratků.“ Podivná zkratka. „Vždyť je to o pět kilometrů delší cesta.“

Bylo vedro. Ukládala jsem seno celá uřícená.

„Máš to šejdrem, to slítne,“ uculovali se.

„Nějak si poradím, nemějte péčí!“

„Tak aspoň sebou hoď, bude pršet.“

Cesta byla strmě z kopce.

„Brzděte! Pozdě!“

Půlka fůry sjela dolů.

„Nedáš si povědět!“

„Raději, pomožte,“ nezdržel se soused. Kluci shodili ruksaky a s fortelem naložili.

„Pojedem, dolů, pomalu !“ První fůra byla doma.

„Mařenko, uvař raději něco k jídlu, kluci, to dají líp!“

Kulajdu umím. Zemáky máme, smotany taky dost, houby rostou za domem. Měla sem štěstí. Pod prvním smrkem krásná rodinka praváků. Ještě klobásku na přilepšenou. Hotovo.

Kluci už byli se senem doma.

„Umyjte se pod pumpů.“

V kuchyni voněla polévka.

Soused si nabrál první. Ušklíbl se. „Tož cos do toho dala, snad ne horčáky!“

Bylo mi do pláče. Taková ostuda. „Já vás nechtěla otrávit.“

„Otrávít, horčákama, to se ještě nikomu nepovedlo, děvčico, vždyť tohle by ani pes nežrál,“ smál se soused.

To už maminka mazala chleba sádlem.

Tatínek přišel z práce. Vytáhl kořaličku.

Za chviličku jsme se už smáli všichni. Venku začalo pršet, a kluci zůstali.

A když se kopali zemáky, taky došli pomoct.

Vrzli dveře. Děda už je tady.

„Co to tu tak hezky voní, Maruško?“

„Vařím kulajdu, tu máš rád.“

„A co houby, nezapomnělas?“