Geny sice určují mnohé, ale ve výsledku závisí hlavně na tom, jak s tím, co nám bylo dáno do vínku, pracujeme. Stačí jen vědět, jak na to. Naštěstí existuje relativně mladý vědní obor zvaný epigenetika, který právě takový návod nabízí.

Epigenetika se zabývá jevy, které aktivně ovlivňují genetickou výbavu. Přestože člověk může mít určité predispozice, záleží pouze na něm, zda je skutečně promění v realitu, či nikoliv. Genetické predispozice totiž lze ovlivňovat a flexibilně s nimi pracovat. Představte si to jako hru v karty – buď vyložíte eso a uchlácholíte se myšlenkou, že co je dáno, to je dáno, nebo zahrajete svrška a ve správný čas aktivujete ty správné geny. Takového svrška nabízí právě epigenetika.

„Genetika a epigenetika jsou obory studující dědičnost, tuto problematiku však zkoumají z trochu jiného úhlu pohledu. Genetika se obecně zaměřuje na analýzu lidského genomu, což zahrnuje studium genů a jejich funkcí, mutací a způsobů, jakým se geny dědí z generace na generaci. Epigenetika je rozšiřujícím podoborem, který na jasně definovaný genetický kód pohlíží jako na dynamicky se vyvíjející a ovlivnitelnou součást naší DNA. Epigenetika studuje změny v genové expresi, které nejsou způsobeny změnami v sekvenci DNA, ale jsou ovlivněny faktory, jako je životní styl, strava, stres a environmentální expozice,“ vysvětluje Barbora Procházková, genetička a vedoucí vědeckého týmu ve společnosti Chromozoom.

Zapnout, nebo vypnout?

Lidské tělo na denní bázi aktivně využívá pouze 70 % genů. Zbylých 30 % genomu je uloženo ve dvoušroubovici DNA. Některé z těchto genů budou v blíže nespecifikovaném čase aktivovány, jiné nikoliv. Trvalé vypnutí některých z nich může být například následkem nitroděložního vývoje, během kterého dochází ke specializaci a přeměně jednotlivých buněk. To, jaké geny jsou zrovna aktivní a jaké ne, se může měnit i v průběhu našeho života.

Aktivita genů je odrazem našeho aktuálního stavu i vlivů vnějšího okolí. V každé fázi života je tělo vystaveno trochu jiným výzvám a očekáváním, a proto se i skupiny aktivních a pasivních genů proměňují. Vždy ale hraje roli načasování – pokud dojde k aktivaci těch nesprávných v nevhodný čas, může to vyústit v oslabení psychické a fyzické odolnosti. To už je jen krůček k závažnějším zdravotním komplikacím a onemocněním.

Epigenetickou příčinu můžeme hledat například i ve schopnosti hubnutí. Geny totiž ovlivňují, jak rychle a efektivně lidský metabolismus dokáže pracovat. Pokud tedy člověk aktivuje své geny nevhodně, může pro něj být shazování nežádoucích kil opravdu náročným procesem, který nepřináší kýžené výsledky. Epigenetika však ovlivňuje i závažnější onemocnění, jejichž léčba se neobejde bez léků a pravidelné medikace. Špatná aktivace genetické výbavy stojí například za projevy Alzheimerovy choroby či za vznikem diabetu, který je způsoben špatnou funkcí hormonu inzulin.

Klíč k psychické i fyzické pohodě

Aktivaci konkrétních epigenetických procesů ovlivňují hlavně každodenní návyky a životní styl. Jedním z faktorů, který dokáže genetickou výbavu ovlivnit, je vyvážená strava. Potraviny bohaté na kyselinu listovou či vitamín B12 spouští v našem těle obranné procesy, které efektivně potlačují záněty a projev rizikových predispozic, které jsme možná zdědili. Pokud je však náš jídelníček plný přidaného cukru a umělých dochucovadel, zaděláváme si na vážný problém.

Vedle kvalitní stravy, dostatečného denního pohybu a psychické pohody je třeba myslet i na dlouhý a kvalitní spánek. „Spánek má celkem 4 fáze. Tou nejdůležitější je takzvaná non-REM fáze, jejíž součástí je i hluboký spánek. Přibližně 30 minut od usnutí dochází k velmi důležitým procesům regenerace, obnovy a relaxace. Tato fáze je skutečně důležitá a prospěšná nejen pro naši DNA, ale pro tělo celkově. Bohužel však přibližně 10–30 % celkové populace se do hlubokého spánku vůbec nedostane, jelikož trpí spánkovými poruchami,“ říká Barbora Procházková.

Genetička dodává, že některé z těchto poruch mohou být dědičného charakteru, nicméně ve většině případů je na vině právě nezdravý životní styl. „Genetické testování je efektivním způsobem, jak člověk může skutečně porozumět svému tělu a vnitřním procesům, které následně ovlivňují jeho každodenní fungování. Přestože je životní styl zásadním faktorem a příčinou mnohých komplikací, i geny v tomto ohledu mohou sehrát určitou roli. Na základě těchto informací poté člověk může správnými návyky a vhodným chováním nastavit své epigenetické procesy tak, aby se dědičná predispozice neměla šanci  vůbec projevit,“ dodává.

Budoucnost není vytesána do kamene

Naše geny ale ovlivňuje i okolí, ve kterém se pohybujeme. Například z jedné studie lékařské fakulty při Harvardově univerzitě vyplynulo, že genetická výbava teenagerů, kterým se v raných letech jejich života nedostávalo dostatečné mateřské péče, vykazovala epigenetické změny, jež vedly k vyššímu sklonu k depresivním a úzkostným stavům.

Pouze přibližně 5 % nemocí je způsobeno mutacemi v jediném genu (tzv. monogenní choroby). Zbývajících 95 % onemocnění je výsledkem komplexní interakce mezi genetickými predispozicemi a environmentálními faktory, jako jsou strava, životní styl a psychický stav.

Každé rozhodnutí je tedy krok kupředu! I malá změna ke zdravějšímu životu se může zásadně odrazit na kvalitě života. Je jednoduché svést veškeré naše fyzické či psychické problémy na rodiče, po kterých jsme predispozice zdědili. Přestože naši DNA změnit nemůžeme, správným chováním a přístupem je v naší moci rozhodnout, jakým genům dáme prostor, a které naopak umlčíme.